Sex po ženské obřízce

Je s podivem, že – soudě podle reakcí na různé dokumenty a zprávy – většině Evropanů nevadí ani zdaleka tolik zdravotní rizika tzv. ženské obřízky jako je masivní krvácení, keloidní jizvy a s nimi spojené obtíže při sexu a/nebo porodu, možné poškození urogenitálního traktu nebo dokonce nákaza virem HIV, jako je rozčiluje myšlenka, že obřezané ženy nemají požitek ze sexu. Když tak občas poslouchám některé názory, skoro to vypadá, jako by onemocnění AIDS nebo nádor jater po infekci hepatitidou B byly ve srovnání s anorgasmií úplná prkotina.

Jedna z nejzajímavějších a nejkomplexnějších prací, které jsem o tématu ženské obřízky četla, pochází z pera psycholožky Hanny Lightfoot-Klein, která studiu ženské genitální mutilace věnovala svůj šestiletý pobyt v severovýchodní Africe. Hanny Lightfoot-Klein spolupracuje s americkými úřady a na téma FGM publikovala celou řadu článků a odborných statí ve vědeckých i populárních periodicích po celém světě.
Zmiňovanou studii vypracovávala ve spolupráci s tamními psychiatry a gynekology za pomoci otázek kladených třem stům súdánských žen a stovce súdánských mužů ohledně sexuální zkušenosti excizovaných a infibulovaných žen.

Faraónská obřízka je v oblasti údolí Nilu zmíněna už v nejstarších záznamech – tehdy se jí odlišovaly vznešené a počestné ženy od neobřezaných prostitutek a otrokyň.

Dnešní súdánská společnost je patriarchální a patrilineární, neprovdaná žena v ní nemá žádná práva ani ekonomické zázemí.

Súdánci ovlivnění arabskou islámskou kulturou považují za měřítko (nedotknutelné) rodinné cti počestnost žen. Ženy jsou pokládány za přirozeně nezdrženlivé, promiskuitní a morálně příliš slabé, než aby byly hodny střežit rodinnou čest. O faraonské obřízce se věří, že sníží nadměrnou vzrušivost a sexuální puzení; že může zabránit znásilnění; že je prevencí ohromného zbytnění klitorisu, který by jinak ženě dosahoval až mezi stehna.

Bez obřízky je dívka neprovdatelná; Súdánka je ve společnosti naprosto podřízena muži, její chování za všech okolností odráží cudnost a nezpochybnitelnou počestnost.  Ani vzdělané ženy, které  dnes ve velkých súdánských městech našly zaměstnání, nechodí do společnosti bez doprovodu manželů nebo jiných mužských příbuzných. 

Život v Súdánu je do značné míry dosud nedotčen vnějšími vlivy a faraónská obřízka se provádí prakticky bez výjimky.

Obřad je provázen ohromnými slavnostmi a den obřízky je považován za nejdůležitější den v životě ženy, daleko důležitější, než je svatba.
Faraonská obřízka, tak jak je prováděna v Súdánu, funguje jako pás cudnosti. Na venkově se často vykonává na malých holčičkách mezi 4 a 8 lety věku, bez anestézie: dítě je často jen znehybněno, dochází ke krvácení, infekcím a šoku, zadržování moči nebo otravě. Psychické trauma je extrémně vysoké.
Obřízky, které se odehrají v jen o málo lepších podmínkách na klinikách, nejsou tak traumatické, ale pokud dívka přežije úvodní pooperační šok, čekají ji závažné zdravotní problémy v dospělosti, zejména zadržování moči a vleklé infekce močového traktu.
Protože moč a menstruační krev musí odcházet jediným malým otvorem, je pro panny problémem i menstruace, zadržování a hromadění krve za přepážkou. Období dospívání se u dívek vyznačuje vysokým výskytem depresí.

Dívky jsou - v tomto případě naštěstí - provdávány časně po zahájení menstruace; sňatky domlouvají rodiny. I přesto jsou podle vyjádření dotyčných tato manželství obvykle šťastná, zejména pokud žena neodchází daleko od své původní rodiny.

Pro mladé lidi je okamžik svatby rizikový. Ženich i nevěsta musí svou roli hrát bezchybně – on sebevědomý, ona cudná. Novomanžel, obvykle bez předchozích sexuálních zkušeností, čelí obavám, že se mu nemusí podařit infibulovanou ženu penetrovat, případně jí může způsobit krvácení a ona před jeho očima zemře. Nebo, naopak, jeho obavy povedou k poruše potence a jemu nezbude nic jiného, než spáchat sebevraždu. 

Penetrace infibulované nevěsty trvá od tří dnů do několika měsíců; někteří muži (podle průzkumu víc než 15%) nejsou schopni do manželky proniknout ani s pomocí nožíku a v tajnosti žádají o pomoc odbornici. U některých žen je zajizvení tak silné, že poševní vchod lze uvolnit jen chirurgickými nůžkami.

Súdánská nevěsta zakouší o svatební noci znovu obrovskou bolest a další trauma, které respondentky před tazatelkou otevřeně vyjadřovaly. Přesto většina žen vzpomíná na své manžely jako na chápající a citlivé během celého procesu a prohlašuje je za něžné milence. Jen malé procento žen si stěžovalo na brutalitu.

Súdánské páry jsou i přes svatební trauma spojeny silným poutem; většina žen je na své manžely velmi hrdá a často vyjadřuje spokojenost se svým manželstvím a životem. Nicméně, tázány, zda by nebyly raději muži, odpovídají, že kdyby si mohly vybrat, raději by se narodily v mužském těle.

Přestože faraonská obřízka zanechává mnoho žen neplodných, ty zbývající rodí mnoho dětí. Vulva se samozřejmě nemůže otevřít na nezbytných 10cm, takže bývá otvírána zvenčí a po porodu znovu zašívána. V posledních desetiletích se objevuje poporodní "znovuzašívání" vulvy se zmenšením otvoru, údajně pro zvýšení požitku muže.

Ženy z vyšších vrstev upřímně připouštějí, že po prvním bolestivém styku se po této proceduře usnadnilo i jejich potěšení, protože zbytky jejich genitální muskulatury jsou "opraveny".

V souladu s viděním společnosti musí súdánské ženy jakékoli sexuální pocity skrývat a všemožně vyjadřovat, že jsou absolutně prosty veškeré touhy. Sexuální požadavky vyjadřují jen přijatelnými a všeobecně srozumitelnými signály: ženy se navoní kouřem vonných dřev a myrty a natřou olejem, aby vůně pronikla do kůže. Takto navoněná žena je cítit na desítky metrů a každý manžel této vůni rozumí a bez dalších domluv se podle tohoto signálu zachová.

Žena se i pak musí tvářit v rozporu se svou výzvou: předstírá, že se jen podvoluje mužově vůli, že nemá na sexu žádný zájem a nepociťuje rozkoš. Pokud má orgasmus, tají jej, a jestliže se přesto na okamžik přestane ovládat, po styku popře, že by to způsobila její vášeň. Ale přestože většina žen svým mužům zapírá, že by měly ze sexu rozkoš, dotazovaní muži tvrdí, že orgasmus u své manželky poznají.

Jsou povoleny i další způsoby, jak může manželka dát muži najevo svou touhu: pokud muž nereaguje na vůni nebo se ženě zachce sexu v noci, rachotí nádobím tak dlouho, až se domůže svého.

I tak by ale v Súdánu aktivní přístup ženy k sexu nebo přímá žádost o pohlavní styk mohly vyústit v rozvod.

"Překvapivě i při takových podmínkách udalo 90% dotazovaných žen, že v manželství zažívají nebo alespoň někdy zažily orgasmus, od slabého a obtížně dosahovaného až po mnohonásobné. Často jim v dosažení orgasmu bránila bolest v jizvě, některé trpěly anorgasmií, zřejmě v důsledku nešťastného svazku. "

Dotazovány na erotogenní zóny, některé ženy přiznávají, že genitální jizva i vagína jsou sexuálně citlivé, jiné ženy naopak prohlašují, že to je "jako by se muž klacíkem dotýkal kusu vydělané kůže."

O tom, proč některé starší průzkumy uvádějí, že obřezané ženy neprožívají orgasmus, píše Lighfoot-Kleinová ve své práci, že i její respondentky tvrdily, že žádné sexuální pocity nemají, dokud se jim nedokázala dostatečně přiblížit a netázala se pro ně kulturně přijatelnou formou – poté tytéž ženy přiznávaly sexuální prožitky i orgasmy. Zároveň uvádí, že nejfrustrovanější jsou vzdělané ženy, které zjistily, že nemusely být obřezány (ty ostatní to ani nenapadne: věří totiž, že neobřezané ženě vyroste penis), ty jsou pak naplněny zlobou a skutečně nepociťují sexuální touhu.

"Súdánští muži, kteří mohou porovnávat styk s neobřezanými cizinkami a se Súdánkami, se shodují v názoru, že Súdánky hodně ztrácejí: orgasmy u súdánských žen jsou podle nich slabší a trvá delší dobu, než je tyto ženy dosáhnou. Delší doba je zřejmě zaviněna zničením vulválního nervu, ale "síla" orgasmu u západních žen bude pravděpodobně způsobena tím, že západní ženy mohou orgasmus volně prožívat."

Súdánské ženy odpovídaly otevřeně (pokud byly dotazovány ženou a pro ně přijatelným způsobem), jejich popisy orgasmu byly přesvědčivé ("cítím, jako by se mi třáslo břicho, je to sladký pocit po celém těle, když to skončí, cítím se slabá" nebo "celé moje tělo se chvěje, cítím to v nohou a má vagína se zužuje, cítím, že letím. Potom se celé tělo uvolní."

Primární faktor v možnosti dosahování orgasmu je u těchto žen vztah s jejich manželem:

24letá zdravotní sestra byla v šestnácti letech vdaná za muže, který ji musel penetrovat během jediné noci, takže následujícího půl roku měla hrůzu ze sexu. I přesto, že byl nadále něžný, necítila ze sexu potěšení; po nějaké době přiměla svou rodinu, aby je rozvedli a provdala se za svou dětskou lásku. S ním zažívá orgasmus zhruba při každém třetím styku a sexuální styk jí činí radost.

39ti letá porodní asistentka prodělala faraonskou obřízku před jedenatřiceti lety. Ve třinácti byla provdána. Její manžel ji nedokázal penetrovat a až po třech letech se mu podařilo přivést ji do jiného stavu. Při porodu jizvu otevřeli a sexuální vztah mezi manžely byl - dle slov dotazované - uspokojivý; k pohlavnímu styku docházelo denně a paní zažívala silné orgasmy. Manželství trvalo dvacet let. Respondentka v něm byla šťastná, její manžel se k ní choval citlivě, pečoval o její sexuální uspokojení a cítila se tak bezpečně, že by byla mohla i iniciovat pohlavní styk, kdyby dostala příležitost - nedošlo k tomu, protože manžel o ni měl neustále zájem (říká se smíchem) a ona ráda hrála roli cudné a přemlouvané; bavilo ji to a manžel věděl, že je to jen hra. Pak musel muž odjet za prací do Saúdské Arábie, kde beze stopy zmizel. Po dvouletém bezvýsledném hledání ho rodina začala považovat za mrtvého. Vdova na manžela čekala i po rozvodu, který pro ni příbuzní zařídili, nakonec ale byla znovu zašita (jak se to dělá před každým novým manželstvím) a provdána za ovdovělého souseda. "Je to hodný muž, stará se o mě a o dětí, ale sex s ním mám jen z povinnosti. Orgasmus nemívám, nebo jen vzdálený stín."

Závěrem Lightfootová uvádí, že je pravděpodobně celá řada faktorů, které ovlivňují schopnost žen dosahovat rozkoše a orgasmu.

Většina súdánských žen nemá tušení, že by FGM nemusely podstoupit; považují ji za přirozenou součást ženství; nevědí, že někde na světě je to jinak. Existují předpoklady, že faraonská obřízka vede ke zvýšení citlivosti zbývajících erotogenních zón nebo dokonce k vytvoření nových.

Emočně bezpečné dětství, stabilní rozšířené rodiny a stabilní manželství zajišťují súdánským ženám pocit jistoty. Role a způsoby chování ženy jsou ve společnosti přesně definovány, což posiluje pocit bezpečí. Možnosti sexuálního chování a signálů jsou limitované, ale předem určené a všem srozumitelné a ženy je hojně a úspěšně využívají.

Dá se tedy říci, že duševní a emocionální faktory hrají v dosahování orgasmu u infibulovaných žen klíčovou roli.

(Celá zpráva o průzkumu včetně dalších příběhů súdánských žen se nachází ZDE )

Související články:

Ženská a mužská obřízka v zrcadle kultur I.

Ženská a mužská obřízka v zrcadle kultur II

Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz

Obrázek v perexu: http://www.freedigitalphotos.net/