Afonso
Předcházející článek hovořil o bezmála idylických vztazích mezi pozdně středověkým a ranně novověkým Portugalskem a konžskou říší. Politické zájmy přirozeně nevycházely z pouhého altruismu: pro vládce Konga i pro portugalského krále měl tento vztah své výhody: konžský král Joao I. svým spojenectvím s Portugalci snáze udržoval moc nad vazalskými státečky, a Portugalsko získalo přístup do nitra Afriky, o ziscích z exportu vědomostí nemluvě.
Zhruba v roce 1506 nastupuje na konžský trůn Nzinga Mbemba a dovádí kulturní a politické líbánky Konga s Portugalskem k vrcholu. Portugalština se stala úředním jazykem dvora, křesťanství státním náboženstvím, dvorní etiketa se přizpůsobila etiketě portugalské. Dvořané dostali oděvy evropského střihu, královské město Mbanza Kongo bylo přejmenováno na San Salvador a obohaceno řadou kostelů a škol pro šlechtické děti obou pohlaví.
Portugalské úřady takové postupy vítaly, a v roce 1512 Portugalsko vyhlásilo - v reakci na první manikongovy stížnosti ohledně chování cizinců v Kongu - úmysl vytvořit ve střední Africe paralelu portugalského království. Tento plán se ale u Nzinga Mbemby, v té době již užívajícího křesťanské jméno Afonso I., neujal: král prostudoval portugalské zákony, usoudil, že jsou příliš barbarské a většinu z nich zamítl.*
Přestože úmysly portugalského krále byly zčásti šlechetné, je pochopitelné, že nepouštěl ze zřetele ani hlavní cíl portugalského působení v Kongu: získat co nejvíce slonoviny, otroků a drahých kovů z bájných konžských dolů. Ještě víc než portugalský král si tohoto cíle byli vědomi ti, kdo se do Konga vydávali. Ne jen učitelé a misionáři (kterých v Kongu rozlehlém zhruba jako Německo a Francie dohromady nebylo v té době více než deset); i obchodníci hledali štěstí na území konžského státu.Afonso panoval po tři dekády: ze svého trůnu shlížel na to, jak hluboce věřící mnichy nahradili misionáři, kteří mají zájem jen o obchod a přechovávají desítky žen pro vlastní sexuální potěšení; děsil se únosů, vyvolaných nezákonným obchodem s otroky, pozoroval, jak Evropané nakupují (podle zákona nezotročitelné) konžské ženy, a znepokojen sledoval, jak cizinci do země dovážejí zboží, jehož prodej byl již dávno zakázal.Samotní Konžané v té době už nesli aktivity Portugalců s nelibostí; v říši bylo čím dál méně bezpečno, hrozily vzpoury vazalských států, královská pokladnice přicházela o příjmy tím, že Portugalci obcházeli nařízený způsob obchodování. Lid reptal proti Afonsově proportugalské politice, a král se pokoušel o nápravu u lisabonského dvora. Z té doby se dochovaly jeho četné listy (celkem 24 dopisů); v některých z nich Afonso žádá "svého bratra", portugalského krále, o vyslání úředníků určených k dozoru nad portugalskými poddanými v Kongu, aby Afonso nemusel přikročit vypovídání cizinců ze země, upozorňuje na nekalé praktiky ohledně obchodu a zakázaného obchodu s otroky, na neblahé důsledky působení portugalských obchodníků na stabilitu konžského státu.
K avízovanému vyhoštění všech Evropanů nikdy nedošlo - Afonso se musel spokojit s ustavením vlastního kontrolního orgánu. Portugalský zájem o Kongo byl v té době už jen ekonomický - Brazílie i cukrové plantáže na ostrově Sao Tome potřebovaly nové otroky, a k tomuto cíli nyní Portugalsko upínalo všechna svá snažení. Afonso, ve snaze o dohodu s bratrskou velmocí, navíc nepředloženě odeslal portugalskému králi darem větší množství stříbra, čímž přesvědčil i ty poslední z portugalských pochybovačů o tom, že obrovské tajné doly zlata a drahých kovů v Kongu existují.Do Konga tehdy již necestovali lékaři, učitelé a řemeslníci, ale pouze obchodníci s otroky. Evropané, kteří už v Kongu usazeni byli, se obchodu s otroky začali věnovat. Evropští učitelé, lékaři a architekti se transformovali v překupníky a o své původní mise se již dále nestarali.Manikongo se pokusil hledat pomoc ve Vatikánu, ale obě delegace, které vyslal (v roce 1532 a 1539) byly zadrženy v Lisabonu, a Portugalsko napjalo všechny síly, aby Kongu zabránilo v kontaktech s jinými evropskými zeměmi.Krize konžské říše vyvrcholila o Velikonocích roku 1540, když se osm Portugalců během mše pokusilo Afonsa zavraždit. Ačkoli Afonso atentát přežil, jeho vláda nikoli; jako svědectví o ní nám manikongo zůstavil jen dopisy...
*Tradiční africké státy zpravidla nedisponovaly centrálně řízeným donucovacím nebo trestním aparátem ani trestním právem. Pakliže se v některých oblastech např. krádež trestala (či dodnes trestá!) utětím provinilcova ucha, jde o skutečnost široce akceptovanou, ale nevynucovanou systémem (který dnes totéž provinění např. souběžně trestá pokutou nebo vězením).
Související článek: Bez včerejšků, bez zítřkůVíce:Correspondance de Dom Afonso; roi du Congo, 1506 - 1543 (L. Jadin, M. Dicorati, Brusel 1974)Introduction to the History of African Civilisation: Precolonial Africa (Magbaily File, 1999)Dějiny Afriky (kol.), sv.2Slavery and Its Transformation in the Kingdom of Congo 1491 - 1800
Karíma Sadio
Hanebnost Sira Nicholase Wintona
Nicholas George Winton se do povědomí světové veřejnosti zapsal tím, že v rámci dobrovolnických akcí na záchranu Židů a dalších ohrožených lidí na nacisty okupovaných územích zařídil v roce 1939 odjezd 669 dětí z Československa do Velké Británie.
Karíma Sadio
Srdce temnoty
Středoafrická republika, dříve nazývaná Ubangi Šári, je proslulá množstvím hmyzu, který v ní žije. Za těchto okolností není divu, že střední Afrika přitahuje pozornost entomologů. Kolega bloger Martin Konvička není výjimkou. Poslední článek pana Konvičky se ale bohužel týká výhradně politické situace ve Středoafrické republice a je plný omylů a nepravd.
Karíma Sadio
Dva roky v zemi hrochů
O Mali se v médiích v poslední době hovořilo hlavně v souvislosti s pokusy Tuarégů a islamistů získat vládu nad regionem.
Karíma Sadio
Chuděry singles!
Než se moderními médii zmatené třiceti- a víceleté ženy rozkoukají, ujede jim vlak. V mládí se to moc pěkně poslouchá i proklamuje: můžete si dělat co chcete, žádné pánské ponožky poházené po koberci, žádné nevhodné poznámky a nepříjemné otázky, máte čas sama na sebe, na práci, na zábavu. Za pár desetiletí z takových větroplašek ale budou opuštěné ženské bez rodiny, bez vnoučat a bez pomoci.
Karíma Sadio
Manželství a strach
Má žena, která se bojí, že jí manžel unese dítě do zahraničí, právo (a možnost) informovat úřady? Jak daleko smí taková matka zajít? Co je přijatelné právně... a co morálně?
Karíma Sadio
Nespokojená matka = spokojené dítě. A proč by ne?
"Cítím se skvěle. Jsem dokonale zdráv, je mi super, lepší by to už být nemohlo. Jenom mě šíleně bolí zub."
Karíma Sadio
Dveře dokořán
"Tohle že má být přesně pro mě?" kroutila Míša hlavou. "To si jako mám nechávat dál srát na hlavu?" listovala knihou, která doporučovala různé úskoky a lsti pro nalákání harmonie do manželství.
Karíma Sadio
Evropa a polygamie
Ještě před devatenácti lety uznávala Francie legitimitu polygamních manželství. Každý dělník z ciziny s sebou mohl přivést své manželky se statutem rodinných příslušníků; v důsledku toho se dnes na území Francouzské republiky nachází téměř půl milionu lidí žijících v polygamních domácnostech.
Karíma Sadio
Něco nalezeného, něco ukradeného...
Loňské několikaměsíční pátraní po majiteli nalezeného ipodu (věrní čtenáři vědí) nebylo úspěšné. Letos mi jde o něco většího. Doslovně i jinak.
Karíma Sadio
Porod ne jako medicínská, ale jako společenská událost
Naše babičky porodily na poli, dítě zavinuly a hned pokračovaly v práci. Následujme moudrost předků, dopřejme, tak jako oni, rodičkám ticho a soukromí.
Karíma Sadio
Chladnoucí kulisy
Jak je ženě, která se najednou dozví, že její dítě - až se za tři měsíce narodí - bude vyrůstat bez otce? Jak je rodičům, jejichž synové se nedočkali jednatřicátých narozenin, jejichž dceři nikdy nebude osm?
Karíma Sadio
Intrakulturní rozdíly
To by se nemělo podporovat, tohlecto. Co kdyby pak lidi opravdu věřili tomu, že bejt neschopná socka je v pořádku a in?
Karíma Sadio
Devět částí touhy
"Všemocný Bůh stvořil sexuální touhu a rozdělil ji na deset částí. Devět z nich dal ženě a jednu muži." (Ali ibn Abú Tálib, zakladatel šíitského islámu)
Karíma Sadio
Žena v muslimské společnosti
Otázka postavení ženy ve společnosti je tématem, kterým se islám zabývá od svého vzniku. Důkazy o tom nalézáme v Koránu, dochovaných vyprávěních i dílech muslimských myslitelů, filosofů a duchovních celého světa od středověku až do dnešních dnů.
Karíma Sadio
Oldřich, nebo Ahmad?
Počet manželství uzavíraných mezi občany České republiky a cizinci se v posledních letech nijak výrazně nemění. Přesto (nebo proto?) tu volba partnera z jiných než místních kruhů stále vede domorodce k dohadům a spekulacím.
Karíma Sadio
Budu tě milovat, jestli...
Budu tě milovat, když vyneseš koš s odpadky. Budu tě milovat, když nepůjdeš na pivo. Budu tě milovat, když přestaneš jezdit na čundry. Budu tě milovat, dokud mi nebudeš nevěrný. Budu tě milovat, jestli budeš nosit domů dost peněz. Budu tě milovat, když... dokud... pokud... Až se odmítneš podobat tomu, kterého jsem si vysnila, půjdu si najít jiné plátno, kam bych mohla promítnout svůj sen o lásce.
Karíma Sadio
Když si muž najde jinou...
Jaké je to pro tu první? A jaké pro tu druhou a třetí? Má se poslední manželka v polygynním svazku opravdu nejlépe?
Karíma Sadio
Neměla jsem se narodit
Je pozdě. Ne na postnatální antikoncepci, ale na blog. Jsem beznadějně "out" - jaké stáří je u vetchých rodiček, obětí feminismu, na porodním sále ještě přípustné, to se tu probíralo už před pár týdny.
Karíma Sadio
Válka s cikánama
Seděl na lavičce a nechával se zahřívat iluzí tepla z letošních slunečních paprsků. Hůl, opřenou vedle sebe, dal na druhou stranu, když se k němu přišoural další starý pán. Pozdravy vynechali.
Karíma Sadio
Hříšný bůky
O nigerijské teroristické skupině Boko Haram napsala dneska hezký článek už Iva Pekárková, a protože o tom, jak to v Nigérii chodí, ví mnohem víc, než já, do rozboru podhoubí Hříšnejch knížek (jak lze tu důvěrnou přezdívku s trochou zlomyslnosti taky překládat) už se pouštět nebudu. Politika je jedna věc a vzdělání druhá - a já se s dovolením zaměřím na tu druhou.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 155
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2934x
Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří.
Lásce totiž zcela stačí samotná láska.
Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha."
A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.
(Džibrán Chalíl Džibrán, Prorok)
Seznam rubrik
- Včerejšky
- Názory
- Dějiny Konga
- Jinde a jinak
- Ženská obřízka
- Osobní
- Poučení z krizových vývojů
- Nezařazené