Co tu pořád děláš?
Nevím, kde to ti, kteří to tvrdí (a že jich není málo!) vzali.
Jedna z mých nejrannějších vzpomínek je ta na tatínka, jak mě učí do čisťoučka luxovat zářivě zelený jekor, a další, jak mi ukazuje, že umyvadlo bych měla drhnout, pěkně pískem, denně.
Choť, když už nemůže déle trpět mou úklidovou nedbalost, chápe se sám hadru a cídidla, aby náš odraz v nerezových nožkách barových židliček v kuchyni znovu získal bezchybnou zřetelnost.
Když jsem před časem téměř neohlášena navštívila kamaráda v jeho mládenecké novostavbě, cítila jsem se... pod psa. V bytě, hodném označení "vzorový", bylo všechno srovnáno na milimetr přesně. V lednici v krabičkách uložena do zásoby (kamarádem navařená) domácí jídla. Z podlahy by se dalo jíst, podle přikrývky na posteli rýsovat. (Nejspíš nad podlahou levituje ve dne a nad postelí v noci.)
To moje návštěvy jsou zdvořilejší – objednávají se dlouho dopředu. Udělal to i Honza, geolog, který jel z Prahy do Brna na burzu minerálů, a potřeboval u nás složit hlavu.
Noc před jeho příjezdem jsem nespala. Snažila jsem se umýt omyvatelné, vyleštit vyleštitelné, oprášit oprášitelné, vyklepat vyklepatelné. A vyžehlit nevyžehlitelnou hromadu prádla, konstantně se rozrůstající o prádlo průběžně prané a dosychající.
Řečeno stručněji, pokoušela jsem se stihnout nestihnutelné. Ráno mě zastihlo navyspalou, unavenou, nad nevyžehleným prádlem a bytem naleštěným jen zčásti.
Totéž ráno zastihlo mé starší děti v zajetí jakési záhadné choroby, která byla dost závažná na to, aby jim znemožnila navštívit předškolní zařízení, a dost lehká na to, aby na ni po první dávce paracetamolu dočista zapomněly.
Honza zazvonil až ve chvíli, kdy částečné naleštění z předchozí noci již metamorfovalo zpět do úplného ušmudlání a útulného chaosu.
Prozradil mi, že má hrozně moc práce, je stále ve stresu, a "mohli bychom jít na procházku, ne, je krásně... Pojďte ven," lákal mě, aniž by překročil práh bytu.
"Ráda bych, ale musím vařit večeři," odmítla jsem a dodala, že i já jsem ve stresu, nic nestíhám, činnosti kumuluji, co to jde, a stejně ten čas, potvora, někam mizí!
"Nestíháš?" podivil se Honza. "Jakto? Co děláš? Copak děti nechodí do školky?"
"Chodí. A stejně nestíhám," přiznala jsem s pocitem absolutního selhání. "Ono je to tak," zamyslela jsem se, "víš, ne že bych něco dělala dlouho, jako třeba dvě hodiny, pět hodin... ale to děláš něco minutu, něco dalšího pět minut, něco deset, něco tři... no a než se otočíš, je dvacet hodin v háji."
"Hm, to máš asi pravdu," děl nepřesvědčeným tónem Honza, a dodal: "Ale stejně, vykašli se na večeři, pojďte ven..." a já si představila, jak svému choti, který je bytostně přesvědčen, že jen teplé jídlo je jídlo a jen pokrm, jehož příprava zabrala alespoň tři hodiny, je hoden pozření – jak tomuhle choti servíruji chleba s máslem, vydávajíc namazané pečivo za večeři. Vycházku jsem nějakým zdvořilým způsobem odmítla a soustředila se na vytváření poživatelné krmě, aniž bych se z činnosti nechala vytrhovat batoletem, rozsypávajícím hlínu z květináče po podlaze obývacího pokoje.
Honza se vrátil z osamocené procházky a dělal mi společnost při krmení dětí, při mytí nádobí, při zametání rozsypané hlíny i při přesazování pochroumaných květin. Povídal si se mnou při úklidu kočičího záchoda, při rovnání bot i třídění dětských šatů. Při hledání ponožek do páru i při čištění dětských zubů. Tři roky jsme se neviděli – měli jsme si co povídat, i když jsem zrovna kojila, myla podlahu, drhla umývadlo i vynášela koš. Na chvíli se odmlčel vždycky, když jsem odtrhovala peroucí se děti a následně konejšila to, které se považovalo za zraněné, a když jsem děti koupala. Ale znovu jsme se dávali do hovoru, když jsem ohřívala večeři, přebalovala mimino, čistila boty, věšela prádlo, rovnala vyházené knihy do knihovny a "vypadlé" šaty do komody.
Krátce před půlnocí, když jsem ho ujistila, že jeho nespavost je pro mě požehnáním, protože si aspoň budu mít s kým povídat další tři čtyři hodiny při žehlení, zaúpěl do ticha už dávno spícího, ale stále ještě ušmudlaného bytu: "Prosím tě, přestaň už uklízet, vždyť ty neděláš vůbec nic jinýho..."
Obrázek: http://www.freedigitalphotos.net/
Článek napsán pro http://manzelka.bloguje.cz
Karíma Sadio
Hanebnost Sira Nicholase Wintona
Nicholas George Winton se do povědomí světové veřejnosti zapsal tím, že v rámci dobrovolnických akcí na záchranu Židů a dalších ohrožených lidí na nacisty okupovaných územích zařídil v roce 1939 odjezd 669 dětí z Československa do Velké Británie.
Karíma Sadio
Srdce temnoty
Středoafrická republika, dříve nazývaná Ubangi Šári, je proslulá množstvím hmyzu, který v ní žije. Za těchto okolností není divu, že střední Afrika přitahuje pozornost entomologů. Kolega bloger Martin Konvička není výjimkou. Poslední článek pana Konvičky se ale bohužel týká výhradně politické situace ve Středoafrické republice a je plný omylů a nepravd.
Karíma Sadio
Dva roky v zemi hrochů
O Mali se v médiích v poslední době hovořilo hlavně v souvislosti s pokusy Tuarégů a islamistů získat vládu nad regionem.
Karíma Sadio
Chuděry singles!
Než se moderními médii zmatené třiceti- a víceleté ženy rozkoukají, ujede jim vlak. V mládí se to moc pěkně poslouchá i proklamuje: můžete si dělat co chcete, žádné pánské ponožky poházené po koberci, žádné nevhodné poznámky a nepříjemné otázky, máte čas sama na sebe, na práci, na zábavu. Za pár desetiletí z takových větroplašek ale budou opuštěné ženské bez rodiny, bez vnoučat a bez pomoci.
Karíma Sadio
Manželství a strach
Má žena, která se bojí, že jí manžel unese dítě do zahraničí, právo (a možnost) informovat úřady? Jak daleko smí taková matka zajít? Co je přijatelné právně... a co morálně?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 155
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2934x
Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří.
Lásce totiž zcela stačí samotná láska.
Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha."
A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.
(Džibrán Chalíl Džibrán, Prorok)
Seznam rubrik
- Včerejšky
- Názory
- Dějiny Konga
- Jinde a jinak
- Ženská obřízka
- Osobní
- Poučení z krizových vývojů
- Nezařazené