Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Neměla jsem se narodit

13. 09. 2011 19:46:46
Je pozdě. Ne na postnatální antikoncepci, ale na blog. Jsem beznadějně "out" - jaké stáří je u vetchých rodiček, obětí feminismu, na porodním sále ještě přípustné, to se tu probíralo už před pár týdny.
Jelikož ovšem patřím mezi ty stařenky, které mateřství odkládaly až na dobu po třicítce a v tomto požehnaném věku už se jim nedostává energie (jak jsem se dočetla v bouřlivých debatách pod články Maminka nebo babička a Boj za starší matky ), nestihla jsem reagovat dřív. Ony ty reflexy u nás starších dam už taky nejsou to, co bývaly.
.
Posedlé modernismem prý dnešní ženy odsouvají naplnění své mateřské role, ženou se za kariérou a na rozmnožování si vzpomenou až někdy ve třetí dekádě života. Jaké to strašlivé a nepřirozené novoty!
.
Jenže ono to má háček. V předešlých stoletích české ženy rodily (přibližně) od svatby až do menopauzy. Typická obyvatelka našich krajů v 16. - 18. století se někdy kolem dvacítky vdala, do roka po svatbě povila první děťátko a pak jich v přibližně dvouletých intervalech přivedla na svět ještě deset. Naposledy rodila mezi 42. a 45. rokem života. Průměrně.
Pak tu byla ještě ne úplně nevýznamná vrstva žen, u kterých se se svatbou tak nějak nepočítalo - učitelky, služky, děvečky. Ty - eufemisticky řečeno - také "budovaly kariéru" a když se jim naskytla možnost založení rodiny v pozdějším věku, obyčejně neprotestovaly.
.
Jednou z takových žen byla paní Viktorie. Narodila se koncem 19. století a své první dítě porodila pár let před druhou světovou válkou. Bylo jí čtyřiačtyřicet let. Dvaapadesáté narozeniny ji zastihly jako nemajetnou vdovu se třemi dětmi - pro jistotu podotýkám, že jejího manžela zahubila nemoc, na kterou tenkrát běžně umírali i mnohem mladší lidé. Dnes už je pro nás těžké si představit, jaké úsilí musela žena v takové situaci vynaložit, aby se jí povedlo děti vychovat a postavit do života.
.
Paní Viktorie byla moje babička. Nevzpomínám si, že bych od maminky někdy zaslechla stesky nad tím, že s ní rodiče "nedováděli, nesportovali, nejezdili na výlety. že (mrtvý) tatínek nemohl na nohy a (stále někde mimo dům pracující) maminka měla návaly." V jejích vzpomínkách byla babička pracovitá a obětavá žena hodná obdivu. Dovádění a sport si, můžu-li zprostředkovaným vzpomínkám věřit, užily děti samy bez rodičů, aniž by se cítily ošizené.
.
I babička Marie rodila ještě jako "přestřicátnice". Nemyslím, že by ji tenkrát někdo nařkl z podlehnutí novotářským trendům. Stejně by před těmi sedmdesáti osmdesáti lety asi málokdo čekal, že důstojná matka od rodiny nebo ctihodný pantáta bude někde s dětmi na mezi válet sudy.
.
.
Časy se změnily rychle. Když se zakulatila moje tehdy čtyřicetiletá maminka, šuškaly si prý sousedky, že to určitě nemůže být chtěné těhotenství, v tom věku! Mýlily se.
.
Na prázdniny jsem pak jezdila s babičkou pětasedmdesátnicí (pevně doufám, že v jejím věku bych byla také ještě s to naštípat hromadu dříví a vyběhnout schody s plným uhlákem) a v soužití s babičkou pětaosmdesátnicí jsem se učila, že o nemocné a staré členy rodiny se musíme postarat až do konce a že to třeba také není žádný med. Jsem za ty zkušenosti a vzory vděčná.
.
Jestli rodiče péče o mně příšerně vyčerpávala a obtěžovala, dobře to tajili. Přes svůj kmetský věk a mou pověstnou tělesnou neobratnost mě naučili plavat, jezdit na kole i na lyžích a k mé pramalé radosti mě každoročně vyvlekli na několik horských túr.
.
Kolegyně Kobosilová by jim promluvila do duše - byli nezodpovědnými sobci, kteří mě neměli mít - vždyť "jak jsem k tomu já chudák dítě přišla", mít tak staré rodiče?
.
Tradici sobců jsem neporušila. Mezitím se vyšší věk matek stal (znovu) obvyklým, nikdo se nediví. Tedy kromě těch, kdo volají, že matka stařena musí každou chvíli padnout vyčerpáním, protože nezvládne batole, předškoláka a později maturanta. Chudák dítě, se kterým matka nebude s to vymetat diskotéky.
.
Ony ty novotářky vůbec nevědí, kde přestat. Nevhodným načasováním porodu to jenom začíná!
.
Ještě že jsou mezi námi i obránci tradičních hodnot.
.
Onydno jsem potkala jednoho takového mladíka. Kráčel za mnou se svou dívkou a pozoroval, kterak přepravuji nejmladší dítko v čemsi na způsob loktuše. Oslovit si mě přímo netroufl - namísto toho začal hlasitě vysvětlovat své společnici, jak jsou tyhlety trendy nerozumné a nezdravé. "Já bych to zakázal," halasil, "vždyť si tam to dítě úplně zkřiví páteř! Děti mají bejt v kočárku, ležet pěkně na rovným, jako to bylo dycky. Si každá myslí, jak je moderní, a chudáka dítě kvůli tomu zmrzačí!"
.
Nuže, novotářky toužící po rodině "proti přírodě" až do vyššího věku a vkládající potomky do trávnic místo do kočárků, koukejte se navrátit k odkazu předků... ale ne dál než do 70. let minulého století! ;)
.
.
.
.
.
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
.
.
.
.
Autor: Karíma Sadio | úterý 13.9.2011 19:46 | karma článku: 24.75 | přečteno: 1903x

Další články blogera

Karíma Sadio

Hanebnost Sira Nicholase Wintona

Nicholas George Winton se do povědomí světové veřejnosti zapsal tím, že v rámci dobrovolnických akcí na záchranu Židů a dalších ohrožených lidí na nacisty okupovaných územích zařídil v roce 1939 odjezd 669 dětí z Československa do Velké Británie.

26.12.2014 v 8:46 | Karma článku: 22.92 | Přečteno: 3637 | Diskuse

Karíma Sadio

Srdce temnoty

Středoafrická republika, dříve nazývaná Ubangi Šári, je proslulá množstvím hmyzu, který v ní žije. Za těchto okolností není divu, že střední Afrika přitahuje pozornost entomologů. Kolega bloger Martin Konvička není výjimkou. Poslední článek pana Konvičky se ale bohužel týká výhradně politické situace ve Středoafrické republice a je plný omylů a nepravd.

11.11.2014 v 8:01 | Karma článku: 10.66 | Přečteno: 632 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Nitka

Možná přijde i Pláteník

A s ním třeba i pan předseda Franta Bavorů, který byl tím správným mužem na radnici... Stačí jen dobře sledovat televizní program a dočkáme se...

25.6.2017 v 14:48 | Karma článku: 19.08 | Přečteno: 406 | Diskuse

Stanislav Cigánek

Matěj z Janova o jedné katolické církvi

Matěj z Janova, žák Jana Milíče z Kroměříže a v jistém smyslu předchůdce Husův mluvil velmi výstižně o katolicitě církve, která spočívá ve věrnosti Boží Pravdě.

25.6.2017 v 11:23 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 345 | Diskuse

Jan Tomášek

Chaplinovo náměstí

Jeden takový velmi modernistický epigram z Prahy... Krátké čtení k pozdní snídani nebo brzkému obědu.

25.6.2017 v 10:01 | Karma článku: 5.26 | Přečteno: 251 | Diskuse

Martin Rotter

Mýty kolem e-Receptů

e-Recepty jsou opředeny mnoha mýty. Lékarnící nejsou tou ohroženou skupinou, jsou to lékaři. Jak to vím? Jsem programátor, který e-Recept implementuje do software pro lékaře.

25.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 28.26 | Přečteno: 1555 | Diskuse

David Gruber

Noc na Karlštejně – postřehy nejen z tohoto z filmu

Na řadu kultovních českých filmů se rád podívám i třeba podvacáté. Čím vyšší je číslo mé divácké reprízy, tím je to větší dobrodružství najít v něm něco nového, co jsem dříve nepostřehl... Dnes zde bude řeč o špatném i o krásném..

25.6.2017 v 9:11 | Karma článku: 22.77 | Přečteno: 1041 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2847
Láska nedává nic než jen sebe a nebere nic, co sama nemá. Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří. Lásce totiž zcela stačí samotná láska. Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha." A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám. (Džibrán Chalíl Džibrán, Prorok)


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.