Žena, žena, tak akorát oblečená

Je to už pár měsíců, co mě zdejší bloggerka Aisha Berrouche poprosila, abych napsala článek pro pokrokový časopis českých muslimů. Stať měla pohovořit o oblékání muslimských žen z pohledu té, která chodí “nahoře bez”. Aishe jsem vyhověla, Aisha měla radost. Mnohem menší potěšení projevila redakční rada, která “taková kontroverzní tajemství” označila za nevhodná k publikování. V naději, že snad alespoň server blogu idnes nějaká ta tajemství snese, přepisuji článek sem.

Fulbská muslimská dívkaSwiatek Wojtkowiak

V Buchárího svědectvích o životě Proroka Mohameda čteme, že chalífa Omar žádal Proroka, aby nařídil svým manželkám zahalování, ale Prorok se k tomu neměl. Pak Omara pohoršilo, že jedné noci spatřil a poznal nezahalenou Saudu, Mohamedovu manželku, ana se jde vyčurat – a tak zuřivě si přál, aby se ženy zahalovaly, až mu Bůh vyhověl a seslal "zahalovací verš".  

Verše, o zahalení hovořící, jsou v Koránu hned dva:

číslo 59 v súře Al-Ahzáb – " Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje!"

a

verš 31 v súře Světlo: "A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. a nechť spustí závoje na ňadra svá." 

Vykladatelé Koránu celkem jasně vysvětlují, proč se "přitahováním závojů" míní zahalení celé postavy, a "spuštěním závojů na ňadra" zahalení vlasů nebo i obličeje (a ne abyste ukázaly část čela nebo nosu!).

Různé  články z per muslimů a muslimek rozvíjejí úvahy o tom, že žena musí být oblečena do dlouhých, volných, splývavých hábitů včetně zmíněných "závojů" – od mužů se to v takové míře nežádá, neboť muži prý pracují venku, povaha jejich práce vede mnohdy k zašpinění a závoj by jim překážel... Tenhle důvod považuji za městský a intelektuálský.

Jistěže cudná žena by mohla v rukavicích, ponožkách, s nevykasanou sukní po kotníky courat cípy šátku například ve vodě soliska

MVI_1539Uploaded by regisdewattrelos. - Discover new destinations and travel videos.

na poli nebo v rýžovišti, ale bylo by to praktické?

Lze namítnout, že oddanost Bohu je důležitější, než pohodlí při práci – ale co potom s tím argumentem, že Bůh dal kvůli pohodlí při práci oděvní úlevy mužům?

Dalo by se také, po vzoru zbožné Boženky, namítnout, že ženy nemají co pracovat: měly by sedět doma a modlit se... Na což mám kacířský názor, že lepší žena, která i za cenu ústupků náboženským pravidlům denně bojuje, aby nakrmila svou rodinu, než ta, která sedí (celá cudná) doma a čeká, až jí Bůh sešle nějakou tu manu.

Dalším oblíbeným argumentem je, že se prý rodíme stydliví a až vliv okolí z nás udělá nemravy. Tomu se mi také nechce věřit – představu o tom, zda vůbec a nakolik se má lidské tělo zahalovat (ať už málo, nebo hodně z něho) nám dle mého soudu dává vždycky kultura, ve které vyrůstáme. Kdyby tomu bylo jinak, musely by pravé "vlčí děti", které neměly kontakt s lidmi, toužit po oblečení - jenže to bývá přesně naopak. 

Dozvídáme se, že muslimka prý netouží po tom, aby po ní pokukovali muži, aby si představovali, jak se s ní milují, aby ji sexuálně obtěžovali, pokřikovali na ni, dělali narážky a znásilňovali ji. Zahalením dává najevo, že je zbožná, cení si svého náboženství, má pevné zásady a nechce mít nic společného s cizími pány; že chce, aby muži vnímali její myšlenky a ne její tělo; že muže nesvádí a svůj půvab ukrývá jen pro manžela; ostatní ženy se jí nemusejí obávat. Dává zkrátka najevo, že je slušná a důvěryhodná osoba.

A pokud se nezahalí, inu, není divu, že nadřízenému v práci jsou ukradené její myšlenky a schopnosti a nahlíží jí do výstřihu, případně jí plácá přes zadeček. Je jasné, že kamarádka nezahalené ženy žárlí, když s tou necudou manžel vtipkuje. Je jasné, že muž na ulici pokukuje po jiných, když jeho (venku nezahalená) žena je doma neupravená. Nezahalená žena se nemá co pohoršovat, že ji osahává tušér v metru a onanuje před ní úchyl v parku...

Jenže: zbožnost netkví v oděvu. Oblečení, včetně zahalení, patří k vnějším projevům, které mohou – a nemusí - víru demonstrovat a posilovat. Existují praktikující muslimky bez šátku, bez ponožek a bez obličejové roušky, a existují zcela zahalené cizoložnice, které nepohrdnou sklenkou alkoholu.

Ideální případ je, samozřejmě,  zbožná a zahalená, ale jde tu o to, že zahalení samo o sobě nesignalizuje zbožnost ani serióznost, jak bývá často předkládáno. Zásady může mít i žena v plavkách, a v žárlení na mladou a krásnou ženu nám postarším, obtloustlým a ošklivým její šátek nezabrání.

A že by si ve středoevropských poměrech o zahalené ženě myslel někdo, že je seriózní a důvěryhodná? Domorodci ji na první pohled považují za teroristku, žebračku, zlodějku nebo fanatičku, Arabové za (přinejmenším bývalou) ženu lehčích mravů, která islám přijala skrzevá arabský penis.

Na druhou stranu není nutné, aby ženě bez "závojů spuštěných na ňadra" zíral kolega do výstřihu a poplácával ji po zadnici v minisukni, když žena bez závoje nemá výstřih a nenosí minisukni (a naopak, ani arabský kabátec a šátek mužům nebrání v poplácání ženského zadku). Ne každá nezahalená žena chodí doma v teplákách, ne každá zahalená se na doma onduluje, souká do minisukně a vaří obuta v lodičkách na jehlových podpatcích, a zajisté i manželé zahalených žen se rádi podívají na jiné (co si budeme namlouvat ). Muži mohou vtipkovat i se zahalenými ženami (nejde o zahalení, ale o vstřícnost: usměje-li se zahalená, bude muž vtipkovat. Zakaboní-li se nezahalená, normální muž se stáhne.) ... a sexuální obtěžování? To je kapitola sama pro sebe. 

 "Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy." (súra Al-Ahzáb, verš 59)  

Právě ta poslední věta se pro mě stala klíčovou v době, kdy jsem se (po dvou letech nošení šátku) rozhodovala, zda zahalená v Praze zůstat, či nikoli.  

V televizi nedávno ukazovali reklamu na Activii. Slečně nebo paní na ulici tančí bříško a všichni muži se po ní otáčejí a hvízdají... Pointou reklamy je, že tento stav způsobuje jogurt Activia. Nevím, jak ostatní čtenářky, ale já bych se jogurtu s takovou schopností zdaleka vyhnula; pozornost všech mužů (ba už jen jediného cizího muže!) na ulici je pro mě odjakživa noční můrou.

(Nemám nic proti mužům, pokud jsou mi představeni, pokud se někde seznámíme za běžných okolností, kdy se seznámení nelze vyhnout a podobně, ale eroticky motivované okukování cizím mužem (natožpak muži!) mě děsí.)  

Tak. A teď si představte, že stejnou schopnost jako jogurt Activia v reklamě mají v Česku ty Koránem doporučované "spuštěné závoje".

Nosila jsem hidžáb dva roky. Během těch dvou let, oděna ve splývavých košilích ke krku a volných sukních pod kotníky či v arabském kabátě, stala jsem se terčem více přímých sexuálně motivovaných pokusů o kontakt, více sexuálního obtěžování a více mužské pozornosti, než za celý zbytek (nezahaleného) života.

Nikdy jindy se mi nestávalo, že by ke mně přiběhl dočista cizí Egypťan (Palestinec, Syřan, Iráčan) a jal se mě lákat na náboženskou debatu k sobě domů, nebo mě žádal o telefonní číslo.

Nikdy jindy se mi nepřiházelo, že by ke mně přikvačil domorodý muž středního věku a nabídl mi, že mě zasvětí do tajů sexu.

Nikdy jindy mi cizí mladík nenabídl, že bych s ním mohla zajít do parčíku.

Nikdy jindy na mě nepokřikovali výrostci na eskalátorech, a nikdy jindy se ke mně nepřitáčeli "bratři muslimové" na autobusových zastávkách.  

Pak jsem, tenkrát hlavně kvůli zaměstnání a kvůli tomu, že na mém výdělku záviselo bydlení a obživa jedné svobodné maminky a její tříměsíční holčičky, hidžáb odložila. Styděla jsem se. Připadala jsem si nahá, "nahoře bez". Ale... zmizela jsem. Stala jsem se neviditelnou. Muži mě přestali lákat na sex, nikdo mě neokukoval. Skvělý pocit!  

Dávám přednost bytí nenápadnou. V arabské zemi se zahalím ráda, pokud to povede ke zmenšenému zájmu o mou osobu. Jestli ale ke zmenšenému (sexuálnímu) zájmu o mou osobu tady vede odhalení, nezaváhám. Nebudu sice poznána, ale ani urážena. V Saúdské Arábii bych jistě ráda pečlivě ukrývala i poslední nehet na malíčku ruky, ale moji (neupravenou) čupřinu si žádný Čech jako sexuální výzvu dozajista nevyloží, stejně jako by africký vesničan (byť muslim) nepojal jako sexuální výzvu obnažené poprsí. Tvrdím totiž (zasažena kulturní antropologií), že sexuální výzvy a erotické symboly jsou poplatné kultuře. Tam, kde Češka rozžehne svíčky a obleče erotické prádlo, Súdánka zapálí kadidlo a rachotí nádobím. Saúdský Arab může být sexuálně přitahován kouskem ženského čela nebo nosu, zatímco Kamerunec bez zájmu přehlédne trčící ňadra i ploché bříško a pohledem se zastaví až u zadnice.  

Zbožné muslimky totiž můžou vypadat různě:

Jestliže muslimský šátek v našich podmínkách pozornost přitahuje – což je pravým opakem jeho původního účelu –  vidím pro muslimku, kterou zajímá víc obsah než forma, jen tři možnosti: zahalit se zcela, tj. tak, aby z ní nebylo vidět nic (ale co pak s tím urážením?); nosit šátek před návštěvami a neopouštět zdi domova; oblékat se decentně, ale nenápadně. 

A pokud se mýlím... zodpovím si to zase jenom já.

Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz

Obrázky:

http://www.tinasenegal.blogspot.com/

http://www.flickr.com/photos/deepchi/

http://www.flickr.com/photos/babasteve/

http://www.nygus.info/

http://freedigitalphotos.net