Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Týrající rodič

Klidný letní podvečer v parku rušily jen hlásky hrajících si dětí a polohlasný rozhovor dvou maminek trumfujících se v rozhovoru o tom, která z nich měla po návratu z dovolené víc prádla k praní.

"Jak to, že nemáš boty?" rozlehlo se do (polo)ticha. Třetí maminka v úzasu zírala na asi dvouletého synka, pobíhajícího po hřišti v ponožkách. "Kde jsou? Běž si je honem obout," volala. Bez výsledku. Chlapeček se pro ten okamžik rozhodl býti neslyšícím. Botičky, zanechané na vrcholu dětské prolézačky, zůstávaly opuštěné. Maminka apelovala na chlapečkův zdravý rozum, pokoušejíc se mu vysvětlit, že "máš přece botasky, ty si nemusíš sundávat... budeš mít špinavý ponožky! Bude tě to píchat do nožiček!". 

Paní nakonec vstala, polapila bosé dítě a nesla ho k prolézačce, aby ho donutila vylézt na vrchol a snést botičky zpátky na zem.

S úžasem a možná i trochou závisti jsem sledovala, jak maminka dítko lehýnce pleskla přes plenku... a dítko nic, i když chvilku poté už bylo obuto. (Abyste rozuměli té závisti: naše děti považují jakkoli jemné plesknutí, ba i jeho pouhý náznak, za fyzické týrání a hlubokou újmu, která zasluhuje dlouhý a hlasitý řev a někdy i dlouhé trucování a výhružky týrajícímu rodiči – "a štípne tě vosa!") 

Ze závisti se za chvíli stal soucit k oběma, když jsem si ještě stačila všimnout, že k pleskání netečný chlapeček nereaguje skoro na žádné maminčino přání. A aniž bych přemítala nad tím, jestli chyba je v mamince, v chlapečkovi nebo snad v jejich vzájemné konstelaci, napadlo mě, že kdyby platil zákon, prosazovaný předloni ministryní pro lidská práva (a na Slovensku snad prý již přijatý?), hrozila by té mamince pokuta.

Mně ostatně taky: když se téhož odpoledne  cestou domů moje mladší dítě pokusilo spáchat sebevraždu skokem do vozovky (s rozběhem), i já jsem zlotřilého potomka plácla. (Vysloužila jsem si tím pohoršený pohled od kolemjdoucí paní, kterou ale celkem chápu, protože podle křiku "bitého" dítěte musela soudit, že jsem ho praštila vší silou a ještě mám možná někde v dlani ukryto pár špendlíků.)

A podruhé toho dne jsem si vzpomněla na paní ministryni a její spolubojovnici (snad z FOD, nemýlím-li se?), které kdysi v televizní debatě vysvětlovaly pomýleným rodičům, že dítě vskočivší pod jedoucí tramvaj nesmíme uhodit, ale pevně držet a chvíli na něj hledět, aby si uvědomilo závažnost situace.  Představila jsem si, jak "pevně držím a mlčky hledím" na dvacetiměsíční batole, kterému vzápětí jistě dojde, že do silnice se neběhá (a do silnice mi mezitím během výchovné seance vběhne batole jiné). Emoční zážitek z mlčenlivého hledění bude pro prvního provinilce natolik silný, že si lépe zapamatuje poučku, že do vozovky sám vbíhat nesmí... (Zatímco druhý provinilec bude v té chvíli možná už přejet.)

Celkem rychle tu představu zapudilo mé přesvědčení, že je lépe, když se batole jednou nebo dvakrát poleká plácnutí, než aby se potřetí polekalo – pokud by mělo dost času na úlek – polaskání kapotou projíždějícího auta.

Když jsme přecházeli další silnici, už spořádaně a pomalu, vytanula mi v paměti ještě poučka, že spíše než plácnutím máme (my, rodiče) vychovávat zadržením kapesného nebo zákazem hry na počítači. Pro rodiče malých dětí (které si ne vždy a ne všechny dají říct, aby se dobrovolně zřekly někdy i nebezpečných zábav) tím zbývá jen možnost pár let posečkat, až jejich děti vyrostou, aby mohli sáhnout k negativním výchovným prostředkům.

Vzpomínala jsem na všechny fyzické tresty, kterým jsem své potomstvo dosud vystavila (plácnutí desetiměsíčního dítěte zamilovaného do elektrických zásuvek; plácnutí dvou asi ročních dětí, běhajících do silnice, a zopakování plácnutí za totéž u jednoho z dětí po roce; plácnutí tříletého dítěte za zakazované, ale opakované pokusy o hry s kuchyňskými noži), a přes všechnu dobrou vůli jsem nemohla přijít na nic, čím by se u tak malých dětí daly adekvátně nahradit. Vysvětlit kojenci, že nesmí vytahovat šňůry, protože je v nich elektrický proud? Odpojit v domácnosti elektřinu, dokud děti nepůjdou do školy? Číst batoleti na dobrou noc místo Perníkové chaloupky Pravidla silničního provozu? Umístit kuchyňské nože do společnosti chemikálií a pracích prášků pod strop a ke každému vaření vytahovat štafle?

Aby bylo jasno: nejsem pro bití dětí. Nevěřím v obecnou prospěšnost výprasků páskem, vařečkou nebo čímkoli jiným. Myslím si, že staromilci tvrdící "naši dědové a babičky byli také biti a vyrostli z nich slušní lidé" zapomínají, že výchova před sto lety vypadala celá trochu jinak a rozdíl není jen v používání řemene na sedací část omladiny. Ale i tak věřím v efektivitu "výstražných trestů", které nejsou proto, aby působily bolest nebo trestaly za něco, co se stalo, ale proto, aby upozornily dítě – zvlášť když je moc malé na to, aby si věc dalo vysvětlit – že situace je vážná, vážnější než obvykle, a některá pravidla se nesmějí porušit za žádných okolností.

Následující odstavec je ryze osobní a nemá návodný charakter :) :

Nepovažuju se za Matku Back to Nature , ale můj přístup k mláďatům je celkem atavistický: nesnesu mít malé děťátko (do čtyř nebo pěti měsíců) daleko od sebe – vadí mi i vzdálenost do kočárku, natožpak do jiné místnosti (něco by mohlo přijít a dítě mi sežrat, přece). Nedokážu miminka kojit podle hodinek a mám znepokojující pocit, že dětí je potřeba mít víc, pro jistotu (co kdyby některé z nich nakonec přece jen bylo sežráno predátorem). Nejsem si jistá, jestli bych stejně atavisticky dokázala opustit postiženého potomka (to asi ne), ale jsem si docela jistá, že "varovná plácnutí" používám stejně instinktivně, jako nošení kojence.

Až u nás jednou budou lidská práva dostatečně na výši, pravděpodobně mě za to zavřou, nebo se přinejmenším stanu společenským vyvrhelem (jako bych jím dneska už byla například ve Švédsku).

Instinktivní (a impulzivní) jednání, které způsobí krátkodobou psychickou újmu slabému jedinci (byť třeba i v zájmu jeho vlastní bezpečnosti), bude pro svou nehumánnost zakázané... zatímco víceméně instinktivní jednání, které způsobí celoživotní strádání slabého jedince  – jako třeba odkládání nemocných dětí do ústavů – zůstane společensky i zákonem tolerované.

A pak, až doba ještě pokročí, možná lidstvo vymyslí způsob, jak bránit v trestání potomků i domácím mazlíčkům; budeme cvičit fenky, aby věděly, že je nežádoucí uhodit štěně stranou čumáku, a kočky, aby nepohlavkovaly koťata, protože takto způsobená celoživotní traumata znehodnotí celý osud budoucích generací.

Zvláštní výhled do budoucnosti.

 


 
Obrázek v perexu: http://www.freedigitalphotos.net
 
Článek publikován poprvé v roce 2008 na adrese http://manzelka.bloguje.cz

 

Autor: Karíma Sadio | pondělí 8.2.2010 18:31 | karma článku: 38,40 | přečteno: 5089x
  • Další články autora

Karíma Sadio

Hanebnost Sira Nicholase Wintona

Nicholas George Winton se do povědomí světové veřejnosti zapsal tím, že v rámci dobrovolnických akcí na záchranu Židů a dalších ohrožených lidí na nacisty okupovaných územích zařídil v roce 1939 odjezd 669 dětí z Československa do Velké Británie.

26.12.2014 v 8:46 | Karma: 23,40 | Přečteno: 3894x | Diskuse| Politika

Karíma Sadio

Srdce temnoty

Středoafrická republika, dříve nazývaná Ubangi Šári, je proslulá množstvím hmyzu, který v ní žije. Za těchto okolností není divu, že střední Afrika přitahuje pozornost entomologů. Kolega bloger Martin Konvička není výjimkou. Poslední článek pana Konvičky se ale bohužel týká výhradně politické situace ve Středoafrické republice a je plný omylů a nepravd.

11.11.2014 v 8:01 | Karma: 13,12 | Přečteno: 753x | Diskuse| Politika

Karíma Sadio

Dva roky v zemi hrochů

O Mali se v médiích v poslední době hovořilo hlavně v souvislosti s pokusy Tuarégů a islamistů získat vládu nad regionem.

29.4.2013 v 9:32 | Karma: 7,90 | Přečteno: 535x | Kultura

Karíma Sadio

Chuděry singles!

Než se moderními médii zmatené třiceti- a víceleté ženy rozkoukají, ujede jim vlak. V mládí se to moc pěkně poslouchá i proklamuje: můžete si dělat co chcete, žádné pánské ponožky poházené po koberci, žádné nevhodné poznámky a nepříjemné otázky, máte čas sama na sebe, na práci, na zábavu. Za pár desetiletí z takových větroplašek ale budou opuštěné ženské bez rodiny, bez vnoučat a bez pomoci.

5.4.2013 v 20:32 | Karma: 19,83 | Přečteno: 2893x | Diskuse| Společnost

Karíma Sadio

Manželství a strach

Má žena, která se bojí, že jí manžel unese dítě do zahraničí, právo (a možnost) informovat úřady? Jak daleko smí taková matka zajít? Co je přijatelné právně... a co morálně?

4.8.2012 v 17:51 | Karma: 14,66 | Přečteno: 2610x | Diskuse| Společnost

Karíma Sadio

Nespokojená matka = spokojené dítě. A proč by ne?

"Cítím se skvěle. Jsem dokonale zdráv, je mi super, lepší by to už být nemohlo. Jenom mě šíleně bolí zub."

28.6.2012 v 15:17 | Karma: 16,89 | Přečteno: 1848x | Diskuse| Ona

Karíma Sadio

Dveře dokořán

"Tohle že má být přesně pro mě?" kroutila Míša hlavou. "To si jako mám nechávat dál srát na hlavu?" listovala knihou, která doporučovala různé úskoky a lsti pro nalákání harmonie do manželství.

18.6.2012 v 20:28 | Karma: 12,72 | Přečteno: 1164x | Diskuse| Ona

Karíma Sadio

Evropa a polygamie

Ještě před devatenácti lety uznávala Francie legitimitu polygamních manželství. Každý dělník z ciziny s sebou mohl přivést své manželky se statutem rodinných příslušníků; v důsledku toho se dnes na území Francouzské republiky nachází téměř půl milionu lidí žijících v polygamních domácnostech.

9.5.2012 v 8:56 | Karma: 13,23 | Přečteno: 2635x | Diskuse| Ostatní

Karíma Sadio

Něco nalezeného, něco ukradeného...

Loňské několikaměsíční pátraní po majiteli nalezeného ipodu (věrní čtenáři vědí) nebylo úspěšné. Letos mi jde o něco většího. Doslovně i jinak.

31.3.2012 v 13:57 | Karma: 10,52 | Přečteno: 1340x | Diskuse| Ostatní

Karíma Sadio

Porod ne jako medicínská, ale jako společenská událost

Naše babičky porodily na poli, dítě zavinuly a hned pokračovaly v práci. Následujme moudrost předků, dopřejme, tak jako oni, rodičkám ticho a soukromí.

28.3.2012 v 15:45 | Karma: 32,25 | Přečteno: 4804x | Diskuse| Ona

Karíma Sadio

Chladnoucí kulisy

Jak je ženě, která se najednou dozví, že její dítě - až se za tři měsíce narodí - bude vyrůstat bez otce? Jak je rodičům, jejichž synové se nedočkali jednatřicátých narozenin, jejichž dceři nikdy nebude osm?

23.3.2012 v 17:54 | Karma: 18,01 | Přečteno: 1585x | Společnost

Karíma Sadio

Intrakulturní rozdíly

To by se nemělo podporovat, tohlecto. Co kdyby pak lidi opravdu věřili tomu, že bejt neschopná socka je v pořádku a in?

18.3.2012 v 13:19 | Karma: 11,26 | Přečteno: 1685x | Diskuse| Kultura

Karíma Sadio

Devět částí touhy

"Všemocný Bůh stvořil sexuální touhu a rozdělil ji na deset částí. Devět z nich dal ženě a jednu muži." (Ali ibn Abú Tálib, zakladatel šíitského islámu)

17.3.2012 v 14:15 | Karma: 13,99 | Přečteno: 1592x | Diskuse| Kultura

Karíma Sadio

Žena v muslimské společnosti

Otázka postavení ženy ve společnosti je tématem, kterým se islám zabývá od svého vzniku. Důkazy o tom nalézáme v Koránu, dochovaných vyprávěních i dílech muslimských myslitelů, filosofů a duchovních celého světa od středověku až do dnešních dnů.

25.1.2012 v 13:11 | Karma: 17,48 | Přečteno: 3453x | Diskuse| Ostatní

Karíma Sadio

Oldřich, nebo Ahmad?

Počet manželství uzavíraných mezi občany České republiky a cizinci se v posledních letech nijak výrazně nemění. Přesto (nebo proto?) tu volba partnera z jiných než místních kruhů stále vede domorodce k dohadům a spekulacím.

24.10.2011 v 15:28 | Karma: 15,19 | Přečteno: 2481x | Diskuse| Společnost

Karíma Sadio

Budu tě milovat, jestli...

Budu tě milovat, když vyneseš koš s odpadky. Budu tě milovat, když nepůjdeš na pivo. Budu tě milovat, když přestaneš jezdit na čundry. Budu tě milovat, dokud mi nebudeš nevěrný. Budu tě milovat, jestli budeš nosit domů dost peněz. Budu tě milovat, když... dokud... pokud... Až se odmítneš podobat tomu, kterého jsem si vysnila, půjdu si najít jiné plátno, kam bych mohla promítnout svůj sen o lásce.

6.10.2011 v 12:23 | Karma: 18,12 | Přečteno: 2536x | Diskuse| Ona

Karíma Sadio

Když si muž najde jinou...

Jaké je to pro tu první? A jaké pro tu druhou a třetí? Má se poslední manželka v polygynním svazku opravdu nejlépe?

29.9.2011 v 15:58 | Karma: 20,63 | Přečteno: 3225x | Diskuse| Ostatní

Karíma Sadio

Neměla jsem se narodit

Je pozdě. Ne na postnatální antikoncepci, ale na blog. Jsem beznadějně "out" - jaké stáří je u vetchých rodiček, obětí feminismu, na porodním sále ještě přípustné, to se tu probíralo už před pár týdny.

13.9.2011 v 19:46 | Karma: 26,07 | Přečteno: 1962x | Diskuse| Ostatní

Karíma Sadio

Válka s cikánama

Seděl na lavičce a nechával se zahřívat iluzí tepla z letošních slunečních paprsků. Hůl, opřenou vedle sebe, dal na druhou stranu, když se k němu přišoural další starý pán. Pozdravy vynechali.

1.9.2011 v 12:15 | Karma: 25,26 | Přečteno: 3326x | Diskuse| Politika

Karíma Sadio

Hříšný bůky

O nigerijské teroristické skupině Boko Haram napsala dneska hezký článek už Iva Pekárková, a protože o tom, jak to v Nigérii chodí, ví mnohem víc, než já, do rozboru podhoubí Hříšnejch knížek (jak lze tu důvěrnou přezdívku s trochou zlomyslnosti taky překládat) už se pouštět nebudu. Politika je jedna věc a vzdělání druhá - a já se s dovolením zaměřím na tu druhou.

30.8.2011 v 17:44 | Karma: 11,81 | Přečteno: 1225x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 155
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2934x
Láska nedává nic než jen sebe a nebere nic, co sama nemá.
Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří.
Lásce totiž zcela stačí samotná láska.
Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha."
A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.
(Džibrán Chalíl Džibrán, Prorok)