Zákazem rozvodů proti krizi rodiny
To jsou dvě z myšlenek, které mě nejvíc zaujaly v článku kolegy Kosinky , zabývajícím se důležitou otázkou mezigeneračních vztahů z (nejen) křesťanského pohledu.
Možnost ukončení manželství totiž není v naší kultuře (a ani v křesťanství) nová - relativní novinkou je to, že k tento krok nyní mohou iniciovat i ženy.
Křesťanství ve svých evropských počátcích bojovalo spíše s incestem a polygamií (dlužno dodat, že tato válka trvala téměř deset staletí) a církev sériovou monogamii tolerovala (vzpomeňme čtyř manželek a bezpočtu konkubín Karla Velikého, nebo podobně neuspořádaného rodinného života "svatého krále" Jakuba Dobyvatele).
Starý zákon ostatně zapuzení manželky povoluje, Matoušovo evangelium jej připouští v případě manželčiny nevěry.
Ženino cizoložství coby důvod k rozvodu akceptovala i většina církevních koncilů pátého století. Císař Justinián možné příčiny rozvodu rozšířil ještě o neúspěšný pokus o vraždu manžela/manželky, opuštění domácnosti v noci bez manželova svolení, impotenci a vstup do kláštera.
Běžným důvodem rozvodu zůstávala také manželčina neplodnost.
Nerozlučnost manželství začala církev prosazovat až po gregoriánském koncilu ve 12. století; zároveň ovšem stanovila podmínky k anulaci manželství či k rozluce "od stolu a lože". Rozvody a zapuzování manželek se tím zkomplikovaly, ale - jak dokládají dobové záznamy - nevymizely.
Je vhodné připomenout, že zatímco ještě ve středověku byla impotence muže jedním z mála důvodů, pro něž mohla o rozvod požádat i žena, v 18. a 19. století ustupují potřeby žen do pozadí a manželka je chápána jako osoba, která je ve všech oblastech života podrobena rozhodování manžela: jak píše Žofie Podlipská, "netoužíš po ničem na světě než po spokojenosti mužově, vše ostatní je ti lhostejné."
Nešťastné svazky, jako například ten Boženy a Josefa Němcových, byly odsouzeny k smutnému a trvalému skomírání. Rozluky se nazývaly "přetrženým živobytím", byly považovány za dočasné a další manželství nepadalo v úvahu.
Frustrovaní manželé vyhledávali uspokojení v mimomanželských svazcích - pro ženy tohoto úniku nebylo.
Středověké a ranné novověké zákonodárství cizoložství žen přísně trestalo; právo zabít ženu i jejího milence měl rovněž zákonitý choť.
Ještě v 19. století tištěné příručky společenského chování varují vdané ženy před pouhým důvěrným rozhovorem s cizím mužem.
Teprve o sto let později církev začíná přicházet s názorem, že není nutno, aby se nevěrná žena vyznávala z hříchu manželovi; má si své provinění odčinit výraznějším projevováním lásky podvedenému.
Manželky nevěrných mužů v podstatě neměly, jak se bránit. Milena Lenderová v knize K Hříchu i k modlitbě píše: "Mužská nevěra vzbuzovala pozornost, až když od základů narušovala rodinný život. I tehdy však byla žena zpravidla bezmocná. V květnu 1879 si stěžovala jakási Anna Pisingrová z Podhájí,...na svého manžela Josefa Pisingera, který se od ní odstěhoval a žije s "kuběnou" Marií Bočkovou, matkou tří nemanželských dětí. ... Z dopisu vyplývá, že pisatelka si už stěžovala okresnímu hejtmanovi, oba provinilci tam byli povoláni, napomenuti, aby se rozešli, ale neuposlechli."
Situace se mění až s industrializací společnosti a odstranění ekonomické závislosti žen na mužích - ne tedy proto, že by rozvody dnes byly možné a předtím nikoli, ale proto, že žena, která je v manželství nespokojena, v současnosti má možnost z něho odejít, aniž by jí hrozil propad na dno společnosti. (O tom, jak pádné a oprávněné jsou důvody manželské nespokojenosti u velké části rozvádějících se, ovšem můžeme polemizovat.) Zároveň také významně poklesl počet trvale svobodných osob v populaci, což může mít na rozvodovost rovněž vliv.
Dětství našich předků se pak až do 20. století vyznačovalo tím, že jeho doba byla mnohem kratší, a rodiny mnohem početnější. Ještě v 19. století u nás míval běžný manželský pár kolem deseti dětí (41 - 43 dětí na 1000 obyvatel).
Už z pouhého počtu dětí a rozestupů mezi porody (jen vzácně více, než dva roky) vyplývá, že rodiče jednotlivým dětem příliš mnoho času věnovat nemohli. Mazlení s potomky bylo považováno za nevhodné, projevy lásky se omezovaly na zpěv a vyprávění pohádek.
V chudších vrstvách trávily děti většinu dne s prarodiči nebo staršími sourozenci, zatímco rodiče pracovali na poli či jinde.
Bohatší vrstvy svěřovaly výchovu dětí již od narození do rukou kojných a chův; služeb chův využívaly všechny společenské vrstvy s výjimkou té nejchudší.
Otcové, často výrazně starší než matky, nebývali při výchově dětí přítomni ani fyzicky; odcházeli z domova brzy ráno a vracívali se až v hodinách, kdy už děti spaly.
Výchova tedy byla přísnější, ne však intenzivnější...
Je otázkou, zda bychom se k minulosti v nastíněné podobě ještě chtěli vracet.
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
Fotografie v perexu: http://freedigitalphotos.net
Karíma Sadio
Hanebnost Sira Nicholase Wintona
Nicholas George Winton se do povědomí světové veřejnosti zapsal tím, že v rámci dobrovolnických akcí na záchranu Židů a dalších ohrožených lidí na nacisty okupovaných územích zařídil v roce 1939 odjezd 669 dětí z Československa do Velké Británie.
Karíma Sadio
Srdce temnoty
Středoafrická republika, dříve nazývaná Ubangi Šári, je proslulá množstvím hmyzu, který v ní žije. Za těchto okolností není divu, že střední Afrika přitahuje pozornost entomologů. Kolega bloger Martin Konvička není výjimkou. Poslední článek pana Konvičky se ale bohužel týká výhradně politické situace ve Středoafrické republice a je plný omylů a nepravd.
Karíma Sadio
Dva roky v zemi hrochů
O Mali se v médiích v poslední době hovořilo hlavně v souvislosti s pokusy Tuarégů a islamistů získat vládu nad regionem.
Karíma Sadio
Chuděry singles!
Než se moderními médii zmatené třiceti- a víceleté ženy rozkoukají, ujede jim vlak. V mládí se to moc pěkně poslouchá i proklamuje: můžete si dělat co chcete, žádné pánské ponožky poházené po koberci, žádné nevhodné poznámky a nepříjemné otázky, máte čas sama na sebe, na práci, na zábavu. Za pár desetiletí z takových větroplašek ale budou opuštěné ženské bez rodiny, bez vnoučat a bez pomoci.
Karíma Sadio
Manželství a strach
Má žena, která se bojí, že jí manžel unese dítě do zahraničí, právo (a možnost) informovat úřady? Jak daleko smí taková matka zajít? Co je přijatelné právně... a co morálně?
Karíma Sadio
Nespokojená matka = spokojené dítě. A proč by ne?
"Cítím se skvěle. Jsem dokonale zdráv, je mi super, lepší by to už být nemohlo. Jenom mě šíleně bolí zub."
Karíma Sadio
Dveře dokořán
"Tohle že má být přesně pro mě?" kroutila Míša hlavou. "To si jako mám nechávat dál srát na hlavu?" listovala knihou, která doporučovala různé úskoky a lsti pro nalákání harmonie do manželství.
Karíma Sadio
Evropa a polygamie
Ještě před devatenácti lety uznávala Francie legitimitu polygamních manželství. Každý dělník z ciziny s sebou mohl přivést své manželky se statutem rodinných příslušníků; v důsledku toho se dnes na území Francouzské republiky nachází téměř půl milionu lidí žijících v polygamních domácnostech.
Karíma Sadio
Něco nalezeného, něco ukradeného...
Loňské několikaměsíční pátraní po majiteli nalezeného ipodu (věrní čtenáři vědí) nebylo úspěšné. Letos mi jde o něco většího. Doslovně i jinak.
Karíma Sadio
Porod ne jako medicínská, ale jako společenská událost
Naše babičky porodily na poli, dítě zavinuly a hned pokračovaly v práci. Následujme moudrost předků, dopřejme, tak jako oni, rodičkám ticho a soukromí.
Karíma Sadio
Chladnoucí kulisy
Jak je ženě, která se najednou dozví, že její dítě - až se za tři měsíce narodí - bude vyrůstat bez otce? Jak je rodičům, jejichž synové se nedočkali jednatřicátých narozenin, jejichž dceři nikdy nebude osm?
Karíma Sadio
Intrakulturní rozdíly
To by se nemělo podporovat, tohlecto. Co kdyby pak lidi opravdu věřili tomu, že bejt neschopná socka je v pořádku a in?
Karíma Sadio
Devět částí touhy
"Všemocný Bůh stvořil sexuální touhu a rozdělil ji na deset částí. Devět z nich dal ženě a jednu muži." (Ali ibn Abú Tálib, zakladatel šíitského islámu)
Karíma Sadio
Žena v muslimské společnosti
Otázka postavení ženy ve společnosti je tématem, kterým se islám zabývá od svého vzniku. Důkazy o tom nalézáme v Koránu, dochovaných vyprávěních i dílech muslimských myslitelů, filosofů a duchovních celého světa od středověku až do dnešních dnů.
Karíma Sadio
Oldřich, nebo Ahmad?
Počet manželství uzavíraných mezi občany České republiky a cizinci se v posledních letech nijak výrazně nemění. Přesto (nebo proto?) tu volba partnera z jiných než místních kruhů stále vede domorodce k dohadům a spekulacím.
Karíma Sadio
Budu tě milovat, jestli...
Budu tě milovat, když vyneseš koš s odpadky. Budu tě milovat, když nepůjdeš na pivo. Budu tě milovat, když přestaneš jezdit na čundry. Budu tě milovat, dokud mi nebudeš nevěrný. Budu tě milovat, jestli budeš nosit domů dost peněz. Budu tě milovat, když... dokud... pokud... Až se odmítneš podobat tomu, kterého jsem si vysnila, půjdu si najít jiné plátno, kam bych mohla promítnout svůj sen o lásce.
Karíma Sadio
Když si muž najde jinou...
Jaké je to pro tu první? A jaké pro tu druhou a třetí? Má se poslední manželka v polygynním svazku opravdu nejlépe?
Karíma Sadio
Neměla jsem se narodit
Je pozdě. Ne na postnatální antikoncepci, ale na blog. Jsem beznadějně "out" - jaké stáří je u vetchých rodiček, obětí feminismu, na porodním sále ještě přípustné, to se tu probíralo už před pár týdny.
Karíma Sadio
Válka s cikánama
Seděl na lavičce a nechával se zahřívat iluzí tepla z letošních slunečních paprsků. Hůl, opřenou vedle sebe, dal na druhou stranu, když se k němu přišoural další starý pán. Pozdravy vynechali.
Karíma Sadio
Hříšný bůky
O nigerijské teroristické skupině Boko Haram napsala dneska hezký článek už Iva Pekárková, a protože o tom, jak to v Nigérii chodí, ví mnohem víc, než já, do rozboru podhoubí Hříšnejch knížek (jak lze tu důvěrnou přezdívku s trochou zlomyslnosti taky překládat) už se pouštět nebudu. Politika je jedna věc a vzdělání druhá - a já se s dovolením zaměřím na tu druhou.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 155
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2934x
Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří.
Lásce totiž zcela stačí samotná láska.
Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha."
A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.
(Džibrán Chalíl Džibrán, Prorok)
Seznam rubrik
- Včerejšky
- Názory
- Dějiny Konga
- Jinde a jinak
- Ženská obřízka
- Osobní
- Poučení z krizových vývojů
- Nezařazené