Pro zajímavost:

Do nedávna bylo možné nalézt zcela seriózní (jakkoliv mi toto slovo k dále zmiňovanému tématu nesedí) diskusi, kde si dámy navzájem radily co dělat proti UŘKNUTÍ DÍTĚTE (šlo o miminka). Jako prevence postačila červená stužka na zápěstí. Větší kalibr ovšem byl, když začaly zcela vážně řešit "jak se na její miminko zle podívala např.: příbuzná, ženská v obchodě, někdo na ulici.....", dítě začalo plakat - je tedy uřknuté a v tom případě se miminku mělo naplivat do očí, nebo mu otřít obličej počůranou plenou... Diskuse "Co proti urieknutiu" byla uzvřena - tedy nastavena pouze pro stejně "postižené". Nutno podotknout, že k uřknutím dochází hlavně na Slovensku, 99% příspěvků bylo otamtud.

Mila Autorko,

tak ta vase babicka takto urcite nerodila. Kdyz tak na pocatku minuleho stoleti a to jeste v Cine! V Cechach se rodilo doma a sestinedelkam nosily sousedky slepici polevku. Ve ctyricatych letech min.stoleti se uz rodilo v porodnicich a doma. Takze domaci porody -  nic noveho.

Re: Mila Autorko,

V článku se o nějaké "té mé babičce" nepíše nic. Ani tam není nic o tom, že by se v Čechách nerodilo doma a že šestinedělkám se nenosily dary (kraj od kraje různé, už se to tu v diskusi probíralo). Sousedky ani nikdo jiný (s výjimkou porodní báby a později žen z rodiny - tabu se rozvolňovalo jen pomalu) ale nelezl šestinedělce za koutní plachtu.  O čtyřicátých létech minulého století zmiňuji jen, že ještě v té době žily ženy, které kritizovaly "nezodpovědnost" šestinedělek vycházejících z domu.

Novověk radši raný;o)

Jinak článek je zajímavý, ale upřímně spíše jako sbírka všech možných pověr a pošáhnutých zvyků do etnografie. Asi z toho těžko dělat univerzální platnost napříč celou společností v dané epoše, už jenom proto, že co platilo v jedné dědině, mohlo být o pár kilometrů úplně jinak. Čímž nechci říct, že spousta věcí tak neprobíhala, ale zase by to nebrala tak doslovně a univerzálně.

Re: Novověk radši raný;o)

V diskusi už jsem specifikovala (16. - 18. století). Třeba přístup ke svobodným matkám se kraj od kraje hodně lišil. Ovšem průběh porodu, zacházení s novorozencem i izolace šestinedělek byly podle dostupné literatury rozšířené tolik, že jsem v pokušení domnívat se, že byly v našich krajích (některé i v Německu) téměř univerzální.

Dobrá práce, paní autorko,

ale nyní je velmi "v kurzu" mj. inspirace kmenem Yequánů z jižní Ameriky, takže s nějakou zdejší historií v "jistých kruzích" nejspíš neuspějete...

Re: Dobrá práce, paní autorko,

Proč by autorka v "jistých kruzích" neměla uspět? Myslíte, že článek psala proto, aby se začalo zakazovat šestinedělkám zakazovat chodit ven, aby nepřivolaly krupobití? Nebo aby miminko pořádně zapily a prvních pár dní nekojily? :-D Článek je super, ale nevím, proč by se podle něj měl kdokoliv inspirovat? Je prima, že vysvětlil, že ne vždycky se rodilo na poli, jak si spousta lidí myslela.

Hlavně však tyto ženy z pro vás "jistých kruhů" rodí tak, jak samy cítí, ne podle svých prapraprababiček

Není to tak zcela pravda. Článek ale hezký a karma

Moje prababička měla 12 dětí. Opravdu to chodilo tak, že ráno chodila ještě s břichem a odpoledne už sekala dříví bez břicha. Prostě - žádné rozmazlování.

Re: Není to tak zcela pravda. Článek ale hezký a karma

Netvrdím, že všechny zvyky se udržovaly všude a ještě i za života Vaší prababičky. Článek hovoří zejména o době 16.-18. století (i když ještě z poloviny století 20. existují záznamy o nesouhlasu starších venkovských žen s vycházením nedělek).

Hezký článek

Ale myslím, že zapomíná přece jen na jednu věc a to na sociální postavení rodičky. Myslím, že děvečka, které někdo za svobodna udělal dítě, ty privilegie šestinedělky asi neměla.

Re: Hezký článek

S pojmem děvečka buďte opatrný, neoznačuje to sociální kategorii ale způsob obživy, což v té době byli do jisté míry oddělené kategorie.

Co se nemanželského dítěte týče, to je potom jiná otázka.

kde rodit?

Moje babička porodila pět dětí "na poli".....a tři z toho zemřely

sláva! konečně dobrý a chytře, dokonce i čtivě

napsaný článek. Karma; kdyby se dávala karma kráte sto, dám jí z fleku. Avšak, snad se to sluší doplnit, pro zchlazení případných nadšených odpůrců článku a propagátorů "alternativních" způsobů, bylo ve své době úmrtí rodičky pro komplikace při porodu nebo na nějakou infekci těsně po něm  tak běžné, že se o něm žádné prameny nijak zvlášť nezmiňují. Dětská úmrtnost do jednoho roku věku byla obrovská. Vojtěch Franc (kolem roku 1880) uvádí, že "dítek manželských umírá do jednoho roku věku svého 25% ..".

Jedna kuriozitka pro autorku - a nevím, zda je to pravda -  jeden z franouzských Ludvíků byl po narození, což byla dvorská událost prvního řádu a zúčastnila se jí spousta lidí,  doslova opékán u roztopeného krbu a přitom často potírán růžovým vínem, asi pro lepší propečení. Kupodivu to přežil.

Re: sláva! konečně dobrý a chytře, dokonce i čtivě

Děkuji. Samozřejmě, o dětské úmrtnosti (i úmrtnosti rodiček) v minulosti není možné mít iluze. Třeba Dülmen uvádí příklad muže, který měl s první manželkou třináct dětí, ale přežily snad čtyři (v přesném čísle se mohu mýlit, ale přibližně to tak nějak bylo). Jestli jsem vyvolala dojem rodin, které běžně do dospělosti dochovaly třináct, patnáct dětí, tak to bylo zcela nezamýšlené (nebo spíš nedomyšlené: nenapadlo mě, že by si to někdo mohl myslet). Dospělosti se dožívala tak zhruba polovina (podle Dülmena do patnácti let umíralo v 18. a 19. století cca 35 - 39% dětí)- to číslo je vůbec těžké zjistit, protože narození těch, které zemřely před křtem, se často vůbec nikde nezaznamenávalo a někdy se do sčítáí nezapisovaly ani děti mladší dvanácti let.

O opékání Ludvíka jsem neslyšela.

Pěkné, dávám karmu

...k tomu přetrhování uzdičky pod jazykem, jedno dítě jsem porodila ve 20. století a druhé v 21. století , ale uzdičku pod jazykem nastřihli tomu staršímu stejně- a to přímo v porodnici-a tomu mladšímu chtěli taky a jen moje hlasité a ne zrovna vybrné protesty jim v tom zabránily. Doktor prostě naznal, že mají uzdičku pod jazýčkem krátkou a že její nastřižení hned po porodu jim umožní v budoucnosti snáze artikulovat. NEDĚLÁM SI LEGRACI!!  (a pokaždé to byl jiný doktor a dokonce i jiná porodnice)

Re: Pěkné, dávám karmu

Naprosto jsem netušil že by tohle hoh doktor udělat, napište jaké porodnice.

karma za nádherné zpracování

Nicméně je třeba připomenout, že tehdy byla i ta medicína na mnohem primitivnější úrovni, takže by ani tehdejší doktor (pokud by se třeba v okruhu 50 kilometrů vyskytoval) , by k těmto uvedeným zásadám "péče o novorozeně a rodičku" od praprababiček, nemohl nic přidat...Buď to dítěti a matce stačilo,a nebo  ..

Re: karma za nádherné zpracování

Knihy teď u sebe nemám, tak jen z hlavy (a za případné nepřesnosti se předem omlouvám): medicína se tehdy nedala přísně oddělit od pověr (viz to podtrhování uzdičky nebo zákaz požívání ryb kojící matkou /aby dítě neoněmělo/) a muži - lékaři dlouho k porodům vůbec nesměli (nebo, pokud ano, pak rodičce pomáhali poslepu, pod šaty....). nicméně na porodní báby si stěžovalo mnoho lékařů už v tom 19. století :)