"Dopis? Co tam píšou?"
"Nevím," pokrčil Choť rameny, "je nějakej... osobní."
Řádky, které čísi pečlivá ruka vyplnila úhledným rukopisem, nám (jmenovitě!) anglicky sdělovaly, že autor bydlí v sousedství. Ještě jsme se s ním sice nesetkali, ale má pro nás důležitý vzkaz. Chce nám odpovědět na všechny otázky, které si klademe a na něž neznáme odpověď, třeba "proč stárneme a umíráme".
Také nám poskytne zdarma kurzy Bible; pro začátek přikládá jeden výtisk anglické verze Strážné věže a těší se na nás.
Až při podrobnějším zkoumání jsem si všimla, že naše jména v dopisu jsou vepsána trochu jiným písmem... asi jak je misionář vypisoval podle jmenovky na poštovní schránce. A kdoví proč jsem si přitom vzpomněla na jiné pestrobarevné obálky, které tajívaly poselství jako "Vážená paní, vy a jedině vy, paní Růžena Nohavičková, jste v naší loterii vyhrála osobní automobil..."