Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Modlitby a milování

3. 12. 2009 14:01:02
Od jednoho z vás, laskavých čtenářů jindy skromně nekomentujících, mi přišel vzkaz hodný zamyšlení.
 freedigitalphotos.net

Říká, ten vzkaz, že můj článek o Božence působí, jako bych Boženkou pohrdala. Že text o oblékání (lépe řečeno neoblékání) v autorovi vzbudil dojem, že za každou cenu hledám omluvu pro svou nahatost. Že jsem psala, že chci být neviditelná, ale už jsem se nesvěřila, jestli budu v rámci zneviditelnění v Africe chodit s nahatými ňadry nebo jestli si v české společnosti ze stejného důvodu dám občas skleničku. Vždyť se snědými dětmi mě nenápadnost stejně nečeká. A v mých článcích, říká se ve vzkazu, nikde nezmiňuji nic o praktikování islámu nebo výchově dětí ve víře - možná by bylo jednodušší říct, že nejsem praktikující, než hledat argumenty? Vždyť přece, kdybych byla praktikující, měla bych s vírou snad nějaké publikováníhodné zážitky...

Přemýšlela jsem o tom, doopravdy. Ze všech stran. Zamýšlela jsem se nad sebou, nad Boženkami i nad oblečením. A vychází mi pořád totéž. Tou (fiktivní) Boženkou nepohrdám. Nesouhlasím s ní, nesouhlasím s jejím názorem na náboženství a na svět, nesouhlasím s tím, že Bůh nepřijímá nikoho, kdo k němu jde po jiné cestě, než Boženky. Ale pohrdání? Copak právo někým pohrdat? Nejsem lepší než Boženka - jsem jiná. Ne lepší, ale jiná než kdokoli. V té různosti jsme si rovni všichni. Od každého z nás si život žádá totéž, ale způsoby, jakými k tomu dojdeme, nejsou a ani nemůžou být totožné. A právě o tom jsem psala v článku o Božence.
Ne, nenosím (už pěknou řádku let) arabský šátek, ba ani abáju. Když jsem šátek nosila - a bylo mi osmnáct, dvacet let - byl to eroticky provokující prvek. Neptejte se mě, proč - zkrátka to tak působilo, s mým případným "nevhodným chováním" to nemělo nic společného, a rozhodně to nebylo příjemné a už vůbec ne důstojné. Nepsala jsem nikde, že "toužím po tom být neviditelná" - šátek jsem odložila, protože jsem musela; neviditelnost byla jen příjemným bonusem. A právě kvůli němu se tu k šátkování už nehodlám vracet. Nepotřebuji se kvůli tomu před lidmi "obhajovat" - zkrátka se mi nechce být "trvale schválně nápadná" (i když teď, po dvaceti letech, už by mě pravděpodobně neobtěžoval nikdo) , zvlášť, když jsem přesvědčena, že v našich podmínkách je šátek na hlavě nesmysl. Nevěřím totiž, že jsou to (slovy muslimských e-stránek) jen "šaty zahalené ženy, které poutají pozornost" - v těch šatech je, světe div se, dáma; a té si lidé všimnou také (i kdyby nechtěli). ...Ale to už bych se opakovala.
S nahatými ňadry chodit asi nikdy nebudu; nejsem venkovská Fulbka. Ale vskutku, pod Saharou mi na schovávání poprsí záleží podstatně méně, než v Evropě nebo v Asii. Ženské ňadro (zvlášť nás starších dam) probleskující průstřihem v rukávu je tam všední obrázek v téměř každém autobusu a na každém tržišti. (Rozhodně to nezpůsobí ani setinu civění, jaké vyvolá muslimský šátek v libovolném českém městě.)
Skleničku s českými přáteli si nedávám - od alkoholu abstinuji, kam až má paměť sahá. (Budiž mi omluvou, že takové hrozné vzory mám v rodině.) No, možná jsem si někdy v šesti letech lízla pěny z piva, když k nám přišla návštěva. Aby byl výčet úplný: jednou jsme měli doma flaštičku čínského švestkového vína. Myslím, že jsem na něm nakonec upekla husu.
A vůbec nemám dojem, že by k "zapadnutí mezi přátele" člověk musel pít alkohol a jíst vepřové. Sodovka ve sklenici při přípitku trvalou pozornost nepřitahuje. Ani kuřecí řízek na talíři místo vepřového (ačkoli, vlastně ne, zpět: kuřecí řízky, ty k nám na společenských akcích pozornost vábí).
Možná by bylo jednodušší napsat, že nejsem praktikující muslimka, navrhl mi čtenář.
Dobrá: nejsem. Jen nepiju alkohol, nejím vepřové, doufám, že se někdy stanu poutnicí, tak trochu se modlím a vůbec. Ale ten hadr na hlavě, který dělá muslimku muslimkou, tak ten holt nemám...
Je to tak, vzkaz má pravdu: ve svých článcích nepíšu nic o tom, zda a jak praktikuji. Občas sice sem tam uniknou nějaké náznaky, ale vskutku: články o teorii islámu, modlitbách a duchovních zážitcích nepíšu. Teorii islámu nerozebírám proto, že kvalitní blogy i weby s tímto tématem už existují a mimoto, mě přeci jen zajímá i ten zelený strom života.
O modlitbách a duchovních zážitcích nepíšu rovněž. Pro někoho to, seznala jsem, může být důvod k doměnce, že duchovní život snad ani nemám.
Čtenářům, bažícím po eventuálním vhledu do něj, se tu omlouvám: modlitba a víra, stejně jako některé jiné věci, jsou pro mě oblastí navýsost intimní a osobní. Můj život má mnoho jiných dimenzí, o které se podělím ráda; ale některé jsou tu jen a jen pro mě. Hledáte-li na některém mém blogu články o mystických zážitcích, vášnivá vyznání lásky, zlořečení nebo naturalistické popisy nocí plných vášně, hledáte je marně.
I autoři blogů mají soukromí.

Článek původně publikován na stránce http://manzelka.bloguje.cz

Obrázek: http://www.freedigitalphotos.net/

Autor: Karíma Sadio | čtvrtek 3.12.2009 14:01 | karma článku: 12.41 | přečteno: 1670x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Michaela Barančoková

Když i našemu "navždy" vypršelo datum spotřeby

Milý D., dala jsem ti svoje srdce, a tys ho zlomil vedví a pak ještě roztříštil na tisíc kusů a ty zadupal. A já tu teď sedím, říkám trapný klišé jak z béčkový hollywoodský slaďárny a co je nejhorší, myslím si, že to je pravda.

24.10.2017 v 9:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Žlutá záře nad Londýnem

Nebe nad Londýnem se minulé pondělí zahalilo do žluta a slunce se proměnilo v rudou ohnivou kouli. Blížila se pouze bouře a nebo to byla předzvěst úplně něčeho jiného? Předzvěst apokalypsy, kterou přinese Brexit?

24.10.2017 v 8:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 | Diskuse

Dana Adámková

Takové normální klábosení

Je fajn, když se člověk může zasmát i sám sobě. Někdy se sám sobě diví, co vypustil z pusy. Při kávě se probere kde co. Roztomilé vzpomínky dnešního sedánku zkusím napsat.

23.10.2017 v 12:09 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 249 | Diskuse

Martina Pixová

Až naprší a uschne

Bylo to tu a je to tu zas. Plískanice. Déšť. Vítr. Zima. Tma. Teplý svršek přes sebe člověk vždycky nějaký přetáhne, ale jak se obout do sloty? Ve městě! Má člověk dbát na trendy a ničit si obuv nebo jsou ve městě gumáky povoleny?

22.10.2017 v 21:55 | Karma článku: 8.02 | Přečteno: 178 | Diskuse

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 14.72 | Přečteno: 438 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2860
Láska nedává nic než jen sebe a nebere nic, co sama nemá. Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří. Lásce totiž zcela stačí samotná láska. Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha." A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám. (Džibrán Chalíl Džibrán, Prorok)


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.