Něco nalezeného, něco ukradeného...

Loňské několikaměsíční pátraní po majiteli nalezeného ipodu (věrní čtenáři vědí) nebylo úspěšné. Letos mi jde o něco většího. Doslovně i jinak. 

Jednou z posledních věcí, kterým moje v té době víc než sedmdesátiletá maminka věnovala svoje tehdy již valem ubývající síly, byla rekonstrukce kočárku z 50. let, ve kterém kdysi vozila mou sestru. Společně s tatínkem zařídili opravy a renovaci vozítka pro své vnuky (mé děti), kteří se v něm měli vozit, a pro své vnučky (sestřiny děti), které v něm měly houpat jejich pravnuky.

Kočárek byl teď odcizen z domu mých rodičů v Praze 9. Protože je po renovaci v atypických barvách (jasně červené čalounění, bílá rukojeť) je snadno k poznání. Kdybyste ho někde viděli, dejte, prosím, vědět.