Vánoce mezi palmami

První setkání s ním mě vylekalo. Procházela jsem po naleštěné dlažbě mezi regály supermarketu na třídě Alberta Sarrauta a váhala mezi plechovkou limonády a kelímkem drahého jogurtu, když tu se proti mně znenadání objevil on - Pere Noel, Santa Claus... chlap ve řvavě červeném obleku, s čepicí na hlavě a hustým bílým plnovousem, nad nímž vykukoval tmavohnědý nos. Blížily se Vánoce.

Katedrála Panny Marie Vítizné, Dakar

Lampy veřejného osvětlení večer žhnuly elektrickými ozdobami a na Náměstí nezávislosti každý večer zářily slavnostní girlandy. Pouliční prodavači, kličkující mezi auty na výpadovce před mešitou třímali místo obvyklých balíčků papírových kapesníčků, sáčků mandarinek a krabiček se zápalkami také plastikové vánoční stromečky a barevné řetězy k jejich ozdobení.

Okna prodejen u benzinových pump zasněžily umělé závěje - většina zdejších lidí pravý sníh nikdy neuvidí - a obchody dostaly vánoční výzdobu. Před stánky na tržišti prodavači vyložili stovky laciných čínských hraček. Dívky vysedávaly u kadeřnic, ženy si nechávaly brát míry na slavnostní šaty a volání k muslimským modlitbám se mísilo s koledami z rádia. Ozdobeno je všechno, co se ozdobit dá; fantazii se meze nekladou.

"My, muslimové, Vánoce oficiálně nedržíme," řekl šedesátiletý prodavač El Hadj Diop před čtyřmi lety Edwardu Harrisovi, "ale katolíci jsou naši sousedé. Bydlíme ve stejných domech, máme společné hřbitovy, odedávna. A tak všichni slavíme i všechny svátky."

“Je to náš zvyk,” přidává se k němu Eric ze sousedního obchodu: “když jsme se narodili, když nás křtili, naši muslimští sousedé byli u toho. Společně trávíme celý život a pomáháme si, od narození až do smrti. Před Bohem jsme si všichni rovni.”

To naznačuje už heslo ze státního znaku: “Jeden lid, jeden cíl, jedna víra.” Jeden lid se tu skládá z více než dvaadvaceti etnik a jedna víra – v Boha – sdružuje národ sestávající z 95% z muslimů, 4% křesťanů a 1% animistů, židů a dalších.

Senegal je formálně sekulárním státem: ve skutečnosti se velká část moci – ekonomické i politické – koncentruje ve vyšších vrstvách náboženských bratrstev, zejména murídů. Jejich přesvědčení, že Boha nejlépe uctíme usilovnou prací, z nich učinilo významnou hospodářskou sílu, kterou nepodceňuje ani hlava státu: jedny z jejích prvních kroků po zvolení do funkce obvykle vedou na audienci k náboženským vůdcům. 

Zpět ke svátkům: sekularismus zde neznamená jejich neslavení, ale naopak, slavení všech svátků všemi. Stát dává k jásání dostatek příležitostí – v kalendáři jsou červeně označeny dny nábožensky neutrálními svátky  Nového roku, Svátku práce a Dne nezávislosti počínaje až po muslimský nový rok Tamxarit, Velikonoční pondělí, Bílé pondělí, svátek Nanebevzetí panny Marie, konec Ramadánu Korite, Dušičky, Svátek oběti Tabaski a Vánoce.

Židovská komunita o Tabaski nakupuje ovce pro chudé z řad muslimských krajanů;  křesťané se po muslimsku plně postí od úsvitu do západu a muslimové na Štědrý večer pořádají ohňostroje.

Poklidné mezináboženské vztahy tu nenarušil ani (v historii země jediný) pumový atentát na náboženské shromáždění Layenů, spáchaný v noci z 19. na 20. května 1990 separatisty vedenými abbé Diamacounem.

“Mám tři sourozence, kteří jsou křesťani, ale já a moje sestra jsme muslimové,” vysvětluje zahradník Ibrahima, “tak všichni pohromadě o Tabaski obětujeme berana.”

Společně se slaví všechny svátky – o to velkolepěji, že v některých letech připadají na stejné dny.

Vánoce, které křesťanská minorita uctí návštěvou bohoslužby a všichni společně pak návštěvou a pořádáním večírků, ohňostroji a předáváním dárků, se letos setkají s muslimským novým rokem, v Senegalu zvaným Tamxarit.  Už několik dnů předem se všechny děti a mládež chystají coby "taajabuun" na “koledu”; shánějí cokoliv, na co se dá nějak hrát, a vylaďují improvizovaná představení, s nimiž pak budou – chlapci oblečeni jako děvčata a děvčata převlečená za chlapce – obcházet domácnosti, aby u každých dveří dostali něco mincí, cukru nebo rýže.

A možná, že se někde dětská hudební vystoupení budou překřikovat s rádiem vysílajícím píseň populárního zpěváka Baaby Maala: "Máme společnou krev; a jestli nemáme společnou krev, máme společnou zemi. Máme společné náboženství; a jestli nemáme společné náboženství, máme společného Boha."

Ismael Lo: Taajabuun

Nevánoční Dakar (o Vánocích jsou ulice vyzdobeny světly), ale alespoň katedrála je vidět

Půlnoční mše

Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz

http://www.csmonitor.com/2006/1220/p07s02-woaf.html

http://www.reuters.com/article/idUSL0964553320070321

http://www.mg.co.za/article/2005-12-23-how-mostly-muslim-senegal-celebrates-christmas

http://www.magdeburgerjoe.com/2009/11/senegal-jews-donate-sheep-to-needy.html

http://www.forward.com/articles/765/

http://www1.voanews.com/english/news/a-13-2009-07-03-voa43-68702117.html

http://www.clairesoares.com/Articles/3BB4A2CE-9067-11DB-B45A-000A95B1C6B0.html

http://www.marksunkett.com/Web_Diary/Diary.html

Obrázky: http://duanrevig.com , http://wikipedia.com