Děti, které mají děti

Když školní děti poučíme o sexu a antikoncepci, budou si to bez zábran chtít hned vyzkoušet.

"Mně také nic neřekli, a bylo to o to krásnější, že jsem mohl/a objevovat sám/a."
 
 
 
Takové názory jsem četla nejednou, pravděpodobně od různých autorů, během posledního skandálku s plánovanou konkretizací sexuální výchovy na českých školách. Zdá se, že někteří naši spoluobčané mají dojem, že jedině mlčením lze uchránit cudnost našich maličkých.
 
Vzpomněla jsem si, jak je to tam, kde se před dětmi o sexu mlčí naprosto. Vlastně, tak naprosto ne. V některých senegalských středních školách - a to i těch katolických - se pohlavní styk a jeho zákonitosti v hodinách biologie probírají tak podrobně, že i stránky oné pranýřované české příručky by se rděly studem. Potíž je jen v tom, že do lavic ve třídách, kde se takové učivo probírá, už mnohé žákyně nezasednou. Musely totiž kvůli těhotenství nebo péči o dítě zanechat studia ještě dřív, než dospěly do věku, v němž pro ně školní osnovy plánovaly odtajnění záležitostí pohlavního života či antikoncepce.
 
A ačkoli antikoncepce je v Senegalu známá (alespoň jeden způsob ochrany před početím zná 75% dospělých) a dobře dostupná - v lékařských centrech plánovaného rodičovství dokonce i zdarma nebo za velmi nízké ceny - o existenci "pilulky po" nic neví 94% jejích potenciálních uživatelek ani mnoho lékárníků. Klasická hormonální antikoncepce je opředena mnoha mýty, například pověstí, že způsobuje trvalou neplodnost, a tedy téměř nevyužívána. Použití kondomů (zakoupitelných prakticky kdekoliv a kdykoliv) mimo lože manželské zase brání tamní pojetí morálky: vytasit se s kondomem znamená se bezostyšně a neodvolatelně přiznat k volným mravům, i kdyby majitelka gumové čepičky nakrásně byla panna.
 
Školy ve Fouladu vloni hlásily 111 případů těhotenství žaček a studentek ve věku od dvanácti do sedmnácti let za jediný semestr. Jinde se říká, že je těžké během návštěvy střední školy nepotkat ani jedinou těhotnou studentku. Každá jedenáctá Senegalka porodí první dítě ve věku mezi patnáctým a devatenáctým rokem. Ty šťastnější z nich jsou vdané.
 
To nebyl případ Dioulde, která o panenství přišla ve třinácti letech s vesnickým učitelem, aby v patnácti otěhotněla se stejně starým spolužákem.
Stejně doplatila na svou nevědomost třináctiletá dívenka - svobodná matka, která se nechala školníkem svést ke "hře na bělochy" (školníka zavřeli za znásilnění), nebo o pár let starší Chadídža, která otěhotněla před maturitou. Chlapec, který tvrdil, že ji miluje, vyslechl "radostnou zprávu" a zmizel po anglicku. Chadídža zůstala sama na výčitky celé rodiny, než radši odešla z domova. Nějakou dobu přebývala u strýce, ale i ten se s ní brzy rozloučil, aby si nepokazil vztahy s Chadídžiným otcem.
Kine, další náctiletá matka, zůstala doma až do porodu. Rodina se jí ale potom zřekla a Kine strávila několik nocí na lavičkách ve veřejných parcích.
"Uvažovala jsem o sebevraždě, o tom, že dítě odložím," vzpomíná na tu dobu.
 
Rodiny těchto dívek po odhalení těhotenství často s nastávající matkou úplně zpřetrhají vazby. Pocit hanby a strach z otudy vedou rodiče a příbuzné k okamžitým činům: některé těhotné odjíždějí k příbuzným na venkov, další jsou vyhnány z domu.
Docházívá i k tragédiím: vloni byla z vraždy novorozeněte obviněna dvanáctiletá Adama, která  údajně sama rozbila novorozenému miminku hlavu o zeď a za asistence své matky mrtvolku pohřbila na poli.
 
"Nejvíc mě bolí," přiznává další dívka, "že přítel popřel otcovství dítěte, i když musí dobře vědět, že syn je jeho. Běhal za mnou tak dlouho, až mě dostal. Dneska už vím, proč se říká, že všichni muži jsou stejní. Nedostudovala jsem, mám dítě, je konec," stýská si. "Byla jsem tak hloupá! A ve chvíli, kdy jsem měla v náručí mimino, byl on už s jinou, jakoby nic. Jak by se na to dalo zapomenout? Nikdy už žádnému muži věřit nebudu, teď už jsem chytřejší."  

Matky nemanželských dětí zakoušejí vyloučení ze společnosti i ztrátu sebedůvěry. A navíc chápou jako ohromnou nespravedlnost, že zatímco ony pykají, otcové jejich dětí se ze skandálu mohou vyvléknout. Ony nesou tíhu všech problémů spojených s mateřstvím a společenským vyloučením, oni poklidně pokračují ve svých životech poté, co odmítli uznat otcovství dítěte například pod falešnou záminkou, že nastávající matka měla vztahy i s jinými muži. Problém mají svůdci jen v případě, že do jiného stavu přivedli nezletilou a sami jsou už plnoletí - pak je obyčejně čeká deset let v káznici.

"Moje matka je vdova," vypráví Fatu. "Když jsem otěhotněla, zašel můj přítel za ní  a řekl jí, že si mě vezme.  Jenomže jak postupoval čas, docházel k nám stále míň a nakonec mi řekl, že má problémy v práci a proto se se mnou neožení. Matka mě začala bít... Pak mě vyhodila z domu. Přišla jsem o všechno, o ty, které jsem milovala nejvíc. Myslívám i na sebevraždu, ale když se podívám na malou, říkám si, že musím bojovat kvůli ní."  

V Dakaru existuje jeden nebo dva domovy pro svobodné matky a týrané ženy; na rozdíl od podobných evropských zařízení tu vzhledem k celkovému společenskému klimatu i přání samotných maminek nevedou klientky k tomu, aby se osamostatnily; naopak, snaží se jim pomoci najít cestu zpátky k rodině.     

"Už vím, že nejdůležitější je nepadnout do léčky žádnému muži. Jak dostanou, co chtějí, odejdou a nechají vás samotnou s dítětem, aby si žili dál svůj život, zatímco ten váš bude v troskách."

Nastávajícím otcům, kteří se ke svým potomkům nehlásí, se není co divit: jakkoli společnost odsuzuje zejména svobodné matky, nepohlíží nijak příznivě ani na svobodné otce. Veřejně přijmout "tu zkaženou ženštinu" by i pro rodinu zploditele znamenalo společenskou úhonu; situace by se rázem přestala zdát býti jasnou ve smyslu "ta rozhoďnožka ho chudáka svedla, stejně jako desítky jiných", ale objevil by se i pohled "obtěžkal slušnou dívku, lump jeden".

Nemluvě o tom, že přese všechnu genderově dvojí morálku se stává, že rodiče kvůli ostudě vyženou i vlastního syna - nastávajícího tatínka.

Ale ani když muž od těhotné dívky neodejde a obě rodiny mladý pár akceptují, není ještě vyhráno – čím dál častěji se stává, že otěhotní i velmi mladé dívky, někdy i ve věku kolem třinácti let. Kromě zdravotních rizik, která s sebou taková situace nese, přichází i netušený stres. I když se budoucí otec nezříká odpovědnosti, málokterá dívka je v tomto věku připravena na skutečnost, že porodem definitivně skončí její dětství. I rodiny automaticky považují novopečené rodiče, jakkoli mladé, za dospělé se vším všudy.

UNICEF: oneminutesjr. - "L'enfant avec son enfant"Uploaded by UNICEF_Television. - News videos from around the world.

"Děti, které mají děti", nevědí, že se jim život úplně změní. Dívky si často myslí, že dítěti stačí dát jíst, přebalit ho a uspat. Netuší, že – například – už si nebudou vybírat, kdy a kolik hodin denně spát, nepůjdou se bavit s kamarády.  

A pak se může třeba stát (jak mi vyprávěl jeden kamarád z druhé strany Afriky, jehož maminka se vdávala čtrnáctiletá), že manžel najde doma studenou plotnu a hladové děti, a musí jít pro manželku, která na rohu ulice s kamarádkami skáče panáka...

Více informací:

http://www.prb.org/Articles/2009/westafricayouth.aspx

http://www.awa-net.net/spip.php?article2492&lang=fr
 
www.popcouncil.org/pdfs/factsheets/EC_Senegal_letter.pdf
 
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12925321
 
 
 
 
Obrázek v perexu: Babasteve, Flickr
 
 
 
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz