"Vůbec to nebolelo," - ženská a mužská obřízka v obraze kultur II

O sexuálních důvodech mužské obřízky (absence předkožky ztěžuje masturbaci a obřízka sama byla ještě relativně nedávno používána jako léčba onanie) se obvykle mlčí. Přesto je, pokud hovoříme o důvodu, v mnoha společnostech mužská obřízka paralelou té ženské:  neobřezaný muž je považován za nedospělého, nesmí se oženit ani mít pohlavní styk.

V prostředí, kde je obřízka jednou z podmínek společenského přijetí, je neobřezaný jedinec jakéhokoli pohlaví ostrakizován a nemá možnost se začlenit. Neobřezaný člověk je dlouhodobě traumatizován a postižen právě absencí svého znetvoření. Kupodivu tím trpí nejen neobřezané Afričanky, ale také neobřezaní Afričané a dokonce i Američané .

"Zvláště v zemědělských oblastech se většina dívek koupe společně v otevřené řece, když se vracejí domů z pole. Vzpomínám si na jednu nešťastnici, která se narodila v zahraničí a jejiž rodiče ji nedali obřezat. Jak jsme se jí posmívaly kvůli její "trčící" části!
Odvážnější dívky se nabízely, že jí poškrábou záda, aby se "náhodou" mohly  dotknout její "skoromužské části". Později jsem se ptala svých západních feministických kolegyň: "Co spolu dělají lesbičky?" Nemohla jsem si představit, jak by se ženy mohly fyzicky milovat. Představovala jsem si, že ženám na západě možná vyroste něco jako penis, protože nejsou obřezány. Všimla jsem si, že se smály, když jsem to vyslovila. Asi si myslely, že vím, že to tak není. Ale já to nevěděla." (http://www.newint.org/issue201/gestures.htm)

Ženská a mužská obřízka toho ve skutečnosti mají společného víc, než by se zdálo: u obojího jsou – většinou dětem, bez ohledu na jejich vůli – odnímány části pohlavních orgánů bez ospravedlnitelných zdravotních důvodů. V obou případech jsou odstraňovány erotogenní části genitálií, zhoršeno pozdější dosahování orgasmu, argumentuje se zdravotními výhodami, estetikou výsledku, náboženstvím, sexuálními přínosy a zvyklostmi.  Obojí je prováděno a ospravedlňováno dospělými obětmi mutilací, obojí je velmi bolestivé, obojí může způsobit zdravotní poškození i smrt.

Při mužské obřízce se někdy odstraňuje předkožka celá, jindy jen ke zúžení; další druhy zahrnují podélné rozříznutí penisu a jiné mutilace, údajně zlepšující sexuální prožitek ženy; dodneška se mluví o tom, že obřízka usnadňuje hygienu a je obecně zdravá: současné průzkumy dokazují, že neobřezaní muži mají při nechráněném styku s infikovanou osobou větší šanci nakazit se virem HIV,  nebo že jsou úspěšnějšími přenašeči lidského papillomaviru. Teorie o tom, že by neobřezaní muži více trpěli záněty močového ústrojí a plísněmi, už byly vyvráceny.Na druhou stranu se mlčí o tom, že mužská obřízka může způsobit infekci, krvácení, šok, gangrénu (fotografie),keloidní jizvy a keratinizaci žaludu , infekce močovodu, úplnou destrukci penisu, možné znovuotevření rány v dospělosti, znemožnění erekce i pohlavního styku a další. 

V každém případě dochází ke snížení citlivosti penisu. Chlapecké obřízky, prováděné mimo nemocniční zařízení, mívají, jak si řekneme dále, za následek smrt v důsledku vykrvácení, šoku nebo infekce.

Ale ani obřízka provedená lékařem v nemocnici nemusí být bezproblémová: "Výzkum z Toronta prokázal, že obřezaní chlapci ve věku 4 až 6 měsíců mají daleko výraznější reakci na běžná další vyšetření, než chlapci neobřezaní. Projevují silnější reakci na jakoukoliv bolest a pláčí daleko déle. Někteří muži pak uvádějí, že obřízka pro ně byla počátkem hluboké nedůvěry ve vlastní matku a vytvořila z nich nevědomé oběti dojmu, že něco s jejich penisem bylo špatně."
(http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=2447)

Mluví se o holčičkách, umírajících na následky infekcí a krvácení po obřízce. Mlčí se o mrtvých chlapcích, kterých kvůli chlapecké obřízce každoročně umírají jen v Jižní Africe desítky (info - letošní příklad). Málokdo ví o tom,  že šestnácti chlapcům musel být amputován penis. Ano, JEN šestnácti... ale jaká je to útěcha po těch zbytečně zmrzačených šestnáct lidí? A pro ty, kteří kvůli obřízce přišli o nohy nebo o život?

Ani vzdělání mas nemá na výskyt genitálních úprav velký vliv.  V Súdánu, Somálsku nebo Mali nechávají své dcery obřezávat matky ze všech vrstev obyvatelstva, dokonce i ty, které vystudovaly univerzity v Evropě či Spojených státech. Důvodem je možná i to, že samy oběti bolest a nepříznivé  následky ženské (i mužské) obřízky bagatelizují a vyrovnávají se s traumatem po svém: 

"Pro svou dceru plánuji jen obřízku 1.stupně. Musí být obřezaná, aby jí lidé nepohrdali." (Dvaatřicetiletá zdravotnice z Chartúmu)

Ot: Cítíš zlost, když víš...jak jsi byla deprivovaná?

Odp.:  "Ne, je to naše kultura. Podstupuje to každý. Nikdo se nezlobí. Ženy vědí, že je to náš zvyk. I vzdělaní lidé to pořád dělají." (Fatma, súdánská matka 4 dětí, která vystudovala v USA)

"Pro zdejší dívky obřízka neznamená, že jsme jim něco odňali. Pro ně je to normální součást života." (Dr. Y.O.Alla, súdánský psychiatr)

"Rodiče nechtějí, aby dítě bylo stigmatizováno tím, že nebude obřezané. A ona chápe, že se to děje v jejím zájmu." (Dr. Hassabo, psychiatr)

"Prohlašuje, že to nebolelo." (!!! padesátiletá Súdánka, která byla jako šestiletá obřezána bez anestetik). Říká, že kvůli zákroku neměla žádné potíže a že je ráda, že je obřezána. Považuje obřízku za prospěšnou." (Prisoners of ritual, str.247)

"Venkovští muži, včetně náboženských vůdců, jsou obvykle otevřeni přijímat informace od aktivistů a jsou šokováni, když se dozvědí o zdravotních rizicích plynoucích z FGM. Hůře se jedná s venkovskými ženami, které nevěří úmyslům mužů a jsou přesvědčeny, že jejich dcery by se nevdaly." (odkaz)

Egyptská televize natočila zajímavý dokument (je to jen pár minut a s anglickými titulky), ve kterém se ptá vesničanů na jejich názory a zvyklosti ohledně ženské obřízky. Všechny dotázané ženy jsou pro a hrozí se toho, že by jejich dcery mohly zůstat neobřezané. Přiznávají, že své dcery a vnučky obřezávají i proti vůli svých manželů. Dotazovaný náboženský vůdce říká, že je zásadně proti, ale nemůže nic dělat: i jeho vlastní dcery byly obřezány proti jeho vůli, když se vzdálil z domu (jeho slova potvrzuje jeho manželka).

Často se setkávám s názorem, že ti, kdo provádějí ženskou obřízku, si myslí, že je to zvyk vyžadovaný náboženstvím, že pomůže uchránit panenství (počestost) ženy a že pohlavní styk s obřezanou ženou přináší muži více rozkoše. Skutečnost je složitější. GRAF ukazuje, že pro provádění ženské obřízky jsou v jednotlivých zemích obyvateli uváděny následující důvody:

Za prospěšný zvyk ji považuje 58% dotazovaných v Egyptě, 71% v Mali, všichni dotazovaní ve Středoafrické republice, 53% v Eritreji.

Že si ženskou obřízku žádá (jakékoli) náboženství, je přesvědčeno 30% respondentů v Egyptě,  10% v Mali, 9% ve Středoafrické republice a 10% v Eritreji.

Že FGM umožňuje lepší hygienu, bylo přesvědčeno 35% Egypťanů, 12% Malijců, 20% Středoafričanů a desetina Eritrejců. 

Lepší vyhlídky na manželství má obřezaná žena podle 8% tázaných Egypťanů, 5% Malijců, 12% Středoafričanů a 13% Eritrejců.

Že muž u obřezané ženy nalezne víc sexuální rozkoše věří 3% Egypťanů, 2% Malijců, nikdo ve Středoafrické republice a nikdo v Eritreji.

Jako prevenci promiskuity vidí FGM 6% tázaných v Egyptě, 0% v Mali, 0% v SAR, 0% v Eritreji.

Pokud jde o obřízku chlapeckou, slýcháme, že chlapečky je nejlépe obřezávat v co nejrannějším věku, neboť tehdy ještě necítí tolik bolesti. Výzkum, který byl prováděn na kanadských klinikách v roce 1997, ale ukázal zvýšení srdeční činosti, dýchací potíže a nebezpečí šoku u novorozenců, obřezávaných bez anestézie nebo jen s použitím znecitlivujících mastí. Provádění studie muselo být zastaveno.

(Pro silné povahy je zde pětiminutové VIDEO se zvukem.)

V našich končinách je MGM z kulturních důvodů často bagatelizována  - jako nebolestivá a bezpečná. 

Skutečnost nejlépe ilustrují FOTOGRAFIE (tato konkrétní operace je zachycena na videozáznamu, který teď ale nejsem schopna najít) - to, co je ve filmu k vidění, je srovnatelné s (byť částečně aranžovaným) záznamem ženské obřízky .

O té se zase zhusta věřívá, že vždy začíná tak, že dospělí lidé někam vlečou malou vzpouzející se nebo nevědomou holčičku. Ve východní Africe bývají ale obřezávána děvčata až před svatbou, vě věku kolem patnácti let. Jinde k obřízce přistupují ženy, které už porodily své první dítě.

V Gambii, jejíž prezident ženskou obřízku prohlásil za kulturní dědictví a odmítl byť i jen uvažovat o zákonech tyto praktiky trestajících, se čím dál častěji nechávají dívky obřezávat proti vůli svých rodičů. Početní převahu v zemi mají mandinská etnika, která FGM považují za součást své kultury. Minoritní Wolofové a některé další kmeny ženskou obřízku nepraktikují, ale jejich děvčata se často nechávají obřezávat spolu s mandinskými kamarádkami.

Obřezávání malých děvčátek, někdy dokonce nemluvňat(!) je novodobou zvyklostí, pramenící z toho, že FGM je ve většině zemí dnes zákonem postihováno a malé dítě ještě nemůže o činu svědčit nebo se prozradit ve škole či kamarádkám. Z podobných důvodů dnes v některých zemích nově provádějí zákroky na ženských genitáliích i muži, což byla dříve skutečnost nemyslitelná.

Mnohé nevládní organizace, například TOSTAN, se snaží zajistit obřezávačkám jiné zdroje příjmů a ženskou obřízku nahradit jinými, neinvazivními rituály, ale tato činnost se ne vždy setkává s úspěchem; obřezávačkám mnohdy nejde o peníze, ale o čest a povinnost, a pokud se do aktivit nevládních organizací připlete ještě aplikace trestního zákona, situace se dále komplikuje. A o tom zase jindy...

Související článek: http://sadio.blog.idnes.cz/c/109027/Vubec-to-nebolelo-aneb-zenska-a-muzska-obrizka-v-obraze-kultur-I.html

Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz

Fotografie v perexu: http://www.flickr.com/people/babasteve/