Ahoj Karímko,

myslíš to dobře, ovšem zdejší články o Haiti nejsou o české nechuti tam poslat pomoc, ale je to informace o tamní společnosti - a ta je bohužel tristní. Nemluvě už o našich zkušenostech s takovou pomocí, kdy většinu sežerou humanitární organizace a hlavně tamní politici, kteří si tím rozšíří svá konta ve švýcarských bankách. Tak to totiž chodí (i když naše média o tom mlčí jako zařezaná).

Televizní záběry jsou jistě velmi srdcervoucí, ale pro média je to jen atrakce. To už články o naprosté neschopnosti černochů v Haiti si vládnout jsou jiné, a hlavně validnější, kafe. Já vím, že tamní lidé nemůžou za svou vládu (stejně jako my za naši), ale přece jen, svou lenošností si takovou vládu vykoledovali. Uvidíme, v jakém stavu bude situace v JAR za 20 let - soudím, že se to moc od Haiti lišit nebude. Pa a

Re: Ahoj Karímko,

Ale Vikino, mně nejde o Haiti. Haiti je jen příklad, stejně jako turecká holčička. Mně jde o to "zvážím, jestli si ten konkrétní člověk v zoufalé situaci moji pomoc zaslouží". Jistě, že i já mám pochyby o humanitární pomoci (už i pod původním článkem jsem to naznačovala - ačkoli ono i to obinadlo se dá prodat), ale zkrátka nikdy bych neuzvažovala, jestli zachraňovat bezdomovce před zmrznutím, nebo jestli si to zmrznutí zaslouží, a zdali s tím, co jsem mu dala, naloží tak, jak chci. Může třeba prodat bagetu a koupit si krabici vína, ale to už bude jeho zodpovědnost... Jenže s existencí sociálního státu se vytrácí smysl pro spontánní milosrdenství. Skoro mám dojem, že je to jako s těmi dětmi z jednoho z předchozícxh článků. Odvykli jsme něčemu, co pro nás bývalo přirozené.

Re: Ahoj Karímko,

V době, kdy to bývalo přirozené, jsme přirozeně pomáhali lidem kolem sebe, napřed své rodině, potom známým, až po nich neznámým. O tom, že se stalo nějaké neštěstí 100 km od nás, natož pak na druhém konci světa, jsme se vůbec nedozvěděli.

Re: Ahoj Karímko,

No právě, nedozvěděli. Ale dneska se dozvídáme. I když v tomhle příspěvku jsem měla na mysli spíš tu pohostinnost "doma".