"Vůbec to nebolelo," aneb ženská a mužská obřízka v obraze kultur I

Pod článkem o dětství Wolofů se objevily dotazy, pídící se po chirurgických úpravách ženského genitálu. Ačkoli příslušníci zmíněného etnika zpravidla nic podobného neprovádějí, je toto téma (zvlášť v kombinaci s tématem zákonů a moderního státu) stále diskutované a opředené mnoha mýty a novodobými tabu.

Chirurgické úpravy ženského i mužského genitálu (dále pro zjednodušení uváděné jako FGM - female genital mutilation a MGM - male genital mutilation) jsou zákroky známé již nejméně 3500 let. Ve starém Egyptě se obřízkou odlišovaly ženy z urozených kruhů od neobřezaných otrokyň a prostitutek. U většiny národů, kde se obřízka dodnes provádí, byla součástí přechodových rituálů při uvádění do dospělosti. Teprve chlapci, zbaveni "ženského elementu" předkožky a dívky, zbavené "mužského" klitorisu, se stávali "celými muži" a "celými ženami" a teprve bez své původní oboupohlavnosti mohli začít plnohodnotný dospělý život.Neexistuje národ, který by prováděl úpravy ženského genitálu a mužský nechával intaktní.

Vzdor zakořeněným mýtům většina arabského světa nezná chirurgické úpravy ženského genitálu.  Výjimkou je Egypt, Jemen, Spojené Emiráty a Omán. FGM se neprovádí v Libanonu, Sýrii, Iráku (s výjimkou žen z kurdské minority), Jordánsku (kromě malé oblasti v jeho jižní části), Palestině, v Maroku, Lybii ani Tunisku.
I když v Koránu ani v Bibli o ženské obřízce zmínka není (Korán nezmiňuje ani obřízku mužskou), skutečností zůstává, že některým duchovním se představa obřezaných žen tak zalíbila, že se jí radostně chopili. V Etiopii tak v určitých oblastech neobřezaná holčička nesmí ke křtu, ve Spojených státech amputaci klitorisu prohlašovali někteří duchovní za dobrý způsob k udržení mravní čistoty. V Egyptě náboženské kapacity dodnes vedou vášnivé disputace o tom, zda je ženská obřízka přípustná a jak se slučuje s požadavkem islámu na zajištění sexuální rozkoše ženy. (Islám narozdíl od některých směrů křesťanství neomezuje funkci sexu na plodící. Několik hadíthů zmiňuje důležitost milostné předehry: imám Ghazzálí ve své Revival of Religous Learning cituje  některé, které doporučují, aby žena dosáhla orgasmu jako první,  a sexuální neuspokojení je jedním z důvodů, které muslimce umožňují požádat o rozvod. Teorie se, přirozeně, z praktických důvodů leckde rozchází s životem.)

V Súdánu někteří imámové proti ženské obřízce  vystupují, zatím ovšem bezvýsledně. V Etiopii se další naopak staví za zachování tohoto zvyku.
Ani vyznavačky židovství nebyly ušetřeny: Jsou zaznamenány zprávy o ženské obřízce mezi etiopskými židy - Beta Israel.

A ani západní společnost se módě amputací klitorisu nevyhnula: tyto operace se až do roku 1950 prováděly na anglosaských klinikách jako prostředek léčby hysterie, epilepsie, bolestí hlavy nebo dětské masturbace.
Mezi lety 1850 a 1867 prováděl amputace klitorisu v Británii Dr. Isaac Baker, především jako prevenci masturbace, která mohla dle jeho přesvědčení vést až k smrti. Doktor Baker byl v roce 1867 vyloučen z lékařské komory, ale jeho praktiky nalezly mnoho zastánců v zámoří. Mezi lety 1915 a 1950 byla ženská obřízka ve formě klitoridektomie častou léčbou kdečeho, od novorozeneckých kolik(!) a opožděného vývoje batolat až po epilepsii nebo "nymfomanii". ( podrobnosti ZDE) . Naprostá většina "pacientek" byla ve věku mezi dvěma a deseti lety.

Určité druhy zásahů do ženských pohlavních orgánů (včetně pálení nebo propichování) se objevují také u některých etnických skupin v Jižní Americe, Austrálii a Indii.

Islámu ani křesťanství se ani po stovkách či tisících let nepodařilo ženskou obřízku vykořenit ze zvyklostí. Dokonce i evropští misionáři, aby nepřišli o konvertity, raději někde FGM akceptovali, zatímco šiřitelé islámu lehkou formu FGM zakomponovali do náboženství a těžší formy ignorovali. (http://www.amnesty.cz/svaw/fgm/fgm-historie.htm) Ve většině zemí, v nichž se ženská obřízka dnes provádí, je považována za trestný čin, což s sebou, jak uvidíme dále, přináší i nečekané komplikace.

Vzdor dalšímu často se vyskytujícímu mýtu nemá většina typů ženské obřízky za hlavní úkol zachování panenství nebo eliminaci ženské sexuální touhy. K ochraně panenství slouží jen infibulace, faraonská obřízka při níž jsou odstraněny všechny části zevních pohlavních orgánů. Většina žen ale prodělává některý z jiných typů genitální mutilace a jejich sexuální zvyklosti se, jak dokazují průzkumy i statisky počtu nemanželských dětí, v ničem neliší od sexuálních zvyklostí neobřezaných žen  žijících ve stejné oblasti.

V zemích, kde se mutilace pohlavních orgánů provádějí, mívají muži jen mlhavé představy o detailní anatomii ženských genitálií. Často jsou ve hře i různá tabu, muži ledaskdy nedostávají informace o tom, jak probíhá těhotenství nebo porod. Netuší nic o rizicích ženské obřízky, která je ostatně plně v kompetenci žen (nebo alespoň bývala, než došlo k jejímu zákazu zákonem). Mnohdy nemají v této záležitosti ani rozhodovací pravomoc nad svými dcerami a vnučkami. Ten, komu na obřízce záleží, bývají budoucí tchyně dívek a jejich ženské příbuzné.

Víra, že odstraněním klitorisu a/nebo malých stydkých pysků se zvyšuje ženina plodnost, usnadňuje udržování čistoty a předchází se výskytu nádorových onemocnění, je poměrně častá. Četla jsem i o nějaké novodobé(!) lékařské studii, která dokazovala zdravotní prospěšnost klitoridektomie. Mnohde se také věří, že neobřezané ženě by se narodily postižené děti nebo že muž, který by se jakoukoli částí těla dotkl klitorisu, zemře. Nigerijští Ibové obřezávají mrtvé, pokud zjistí, že nebyli obřezáni zaživa, u některých dalších etnik nesmí neobřezaná žena vařit, neboť je považována za rituálně nečistou. "Neupravené" ženské genitálie jsou mnohde považovány za ošklivé.

Pokračování:

 "Vůbec to nebolelo" - ženská a mužská obřízka v obraze kultur II

Sex po ženské obřízce

Další články autorky na http://manzelka.bloguje.cz