Zapomeňte, že jsem muslimka
Před pár dny byly vody českého internetu hojně čeřeny výsledkem švýcarského referenda o minaretech. Nepsala jsem o něm. Neviděla jsem důvod - Švýcarsko je Švýcarů, nechtějí-li v něm vězičky, jejich věc. Mešity dokážou svému účelu sloužit stejně dobře i bez architektonických ozdůbek. A, ostatně, nejde o nic nového - jak teď připomínají někteří židé, i na synagógách např. ve Francii v minulosti nesměly být umisťovány viditelné symboly židovství.
Daleko víc mě zaujal otevřený dopis abbého Andrého Latyra Ndiaye senegalskému prezidentovi Abdoulayi Wadeovi. Chystala jsem se zveřejnit jeho neumělý překlad, když tu v mé e-mailové schránce přistál vzkaz od Maire, a já si řekla, že dopis - ač moc pěkný - ještě chvíli počká.
Maire mi totiž poslala odkaz na zajímavý článeček.
Pro ty, kdo neradi klikají, shrnu: jistá osoba navštívila velkou pražskou knihovnu, kde se jí přihodila strašná věc: byla obsloužena knihovnicí v šátku. Návštěvník knihovny se cítil ve svých právech dotčen natolik, že nemeškal a napsal dopis řediteli oné instituce. A když ředitel nevyřídil stížnost morálně poškozeného zákazníka tak, jak si tento představoval, objevil se na serveru Eurabia článek O strašidle v knihovně - jak mne vyděsila knihovnice v burce (titul článku byl opraven na "knihovnice v hidžábu" poté, co se sám ředitel knihovny veřejně podivil nad tím, jak se v peru stěžovatele během několika dnů z šátku stala burka).
Autor(ka) článku považuje za ostudné, že veřejná instituce dovoluje svým zaměstnancům hlásit se oděvem k hnutí potlačujícímu práva a svobody, a domnívá se, že je zapotřebí tlaku veřejnosti, aby zaměstnavatelé pochopili, že "bubáky" nelze zaměstnávat a "nechávat jimi strašit klienty". A že by každý, komu není lhostejná tichá tolerance "strašidel" a jejich pronikání do veřejného života, měl napsat dopis řediteli Městské knihovny v Praze a žádat nápravu.
Pro odvážnější navíc přidává pár tipů: zahaleným ženám na ulici říkat "vypadáte fakt hrozně" (prý je to mrzí... O čemž trochu pochybuji. Mně, ač nezahalené, je například úplně u zádele, jestli se nějakému náhodnému kolemjdoucímu líbím, nebo ne - mně se přece taky každý hned na pohled nezamlouvá.), že proti vším lze bojovat i jinak a že šampony nejsou tak drahé.
Červená Karkulka, jak si autor(ka) článku říká, se - dle vlastních slov - "vyděsila" šátku na hlavě paní za pultíkem (pravděpodobně podobného šátku, jaký nosily i naše babičky či prababičky na tradiční české karkuli). Od takové ženské nechce býti obsluhován(a). Možná by raději někoho, kdo má k práci knihovnice i menší předpoklady, jen když nebude mít na hlavě šátek... Protože, jak zaznělo v komentářích pod články, "svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého" - a, kupodivu, tou důležitější svobodou zde bylo míněno "nemuset se dívat na ženu v šátku". Když si knihovnice, prodavačka nebo realitní agentka vezme pokrývku hlavy, zasáhla do naší svobody a je třeba jednat: podáme stížnost, nebo ještě lépe - trestní oznámení!
Ženu v šátku viděti totiž znamená, že se u nás rozšiřují nepřizpůsobiví jedinci, vysávající sociální systém (například prací v knihovně. Pročež je třeba zajistit, aby takové lidi nikdo nezaměstnal). Ale co kdyby knihovnice - muslimka šátek neměla? Znamenalo by to, že už nevyznává "ideologii směřující k potlačování práv a svobod"? Co kdyby měla na krku přívěsek s některým ze jmen Božích v arabštině? Zděsilo by se bystré zákazníkovo oko nad takovým důkazem stejně? A co když se knihovnice po večerech doma modlí a za bezesných nocí probírá růženec? Možná by její zaměstnavatel měl dohlížet i na to, aby o Ramadánu přes den veřejně jedla, a tím prokazovala svou oddanost západní demokracii...
Tenhle článek nepíšu jako muslimka. Píšu ho jako Češka. Kdyby byl o tom, že Červená Karkulka měl(a) v knihovně šok z knihovníka - Sikha, napsala bych ho stejně.
Z muslimky mi zůstala jen ta krvelačnost: přeji smrt lidské blbosti a zlobě všech podob, tvarů a barev.
Jsem ráda, že zuřivý antisemitismus 19. a 20.století už je za námi, Čechy.
Ale právě tak je mi líto, že máme potřebu ho nahrazovat jiným. Že máme (někteří z nás) dojem, že tím, že si někdo něco oblékl, porušil naše práva. Že máme (někteří z nás) dojem, že naše pravda je ta jediná. Že chceme (někteří z nás) vládnout životům jiných a určovat, kdo kde smí a nesmí vykonávat jakou práci. A že nám nedochází, že právě tohle je ten způsob, jakým si vytváříme nepřátele.
Ne každý (nehovořím teď jen o muslimech v nemuslimském prostředí) je dost tvrdohlavý, aby se snažil o integraci, když na všech stranách naráží na předsudky. Ne každý dokáže milovat lidi i po opakované srážce s blbci. A ne každý (bez ohledu na náboženství) dokáže vyjít ze srážky s blbcem bez zášti a s uchechtnutím.
Chceme si pěstovat nepřátele (a pak si na jejich nepochopitelné nepřátelství stěžovat)?
Jinde jsem psala, že jsem ráda, že jsem svůj život spojila se zemí tak zbožnou, že 97% jejích občanů považuje víru za důležitou součást života; se zemí zároveň tak bezbožnou, že může mít předsedkyni vlády a soudkyně; se zemí tak nemravnou, že ženy v ní mohou chodit do práce, ba jezdit za obchodem; se zemí tak benevolentní, že muslimka v šátku a roušce tam nevzbudí pohoršení, stejně jako ho nevzbudí muslimka sexy kalhotách a s dekoltem; se zemí tak "neislámskou", že se ženy můžou zdravit a modlit spolu s muži, a vyznavači různých náboženství mohou žít vedle sebe i spolu v harmonii – a někdy ani nepoznáte, kdo je kdo.
K tomu někdo v diskusi pod článkem poznamenal, že z kontextu soudí, že tato země leží v Evropě a "na tom jake v ni existuji svobody a vymozenosti pro zeny nemaji muslimove ani milimetrovy podil. Tento stav se utvarel v dobach evropskeho osvicenstvi, bolestive odluky statu od cirkvi, a dlouheho boje za rovnopravnost. Tento vyvoj trval cela staleti a islam si jim zatim neprosel. A az muslimove prestanou byt minoritou, budou snazit tohle vsechno znicit, v souladu s koranem, ve jmenu dzihadu."...
Potíž je v tom, že Senegal v Evropě neleží, jeho 95%ní muslimská minorita "v souladu s Koránem" preferuje "vyšší džihád" na duchovní úrovni... a neumím si představit, že by tam někdo šel vznášet stížnost, že kdesi pracuje příliš málo oděná nebo příliš mnoho oděná žena ("a to jí nemůžeme trpět!").
(Naposledy se o to, pokud je mi známo, pokusili íránští novináři, když na konferenci žádali, aby se jejich senegalské kolegyně zahalily. Vysloužili si nesouhlas tamních žurnalistů - "Tady je Dakar, ne Teherán," - a poté, co se novinářky přioděly do kapesníků, ubrusů a ručníků, Íránci od oděvních požadavků rychle upustili.)
Ano, dokážu si představit, že podobný přístup jako kritici Městské knihovny by mohla mít třeba náboženská police v Saúdské Arábii.
Ta náboženská policie intolerantních barbarů, od kterých se my, Češi, přece tolik lišíme...
PS: Červeným Karkulkám přeji z celého srdce, aby i nadále vždycky narážely jen na lidi, kteří jsou laskavějších povah než ony. V zájmu nás všech.
Článek převzat z osobních stránek autorky http://manzelka.bloguje.cz
Obrázek v perexu: http://www.flickr.com/photos/babasteve/
Karíma Sadio
Hanebnost Sira Nicholase Wintona
Nicholas George Winton se do povědomí světové veřejnosti zapsal tím, že v rámci dobrovolnických akcí na záchranu Židů a dalších ohrožených lidí na nacisty okupovaných územích zařídil v roce 1939 odjezd 669 dětí z Československa do Velké Británie.
Karíma Sadio
Srdce temnoty
Středoafrická republika, dříve nazývaná Ubangi Šári, je proslulá množstvím hmyzu, který v ní žije. Za těchto okolností není divu, že střední Afrika přitahuje pozornost entomologů. Kolega bloger Martin Konvička není výjimkou. Poslední článek pana Konvičky se ale bohužel týká výhradně politické situace ve Středoafrické republice a je plný omylů a nepravd.
Karíma Sadio
Dva roky v zemi hrochů
O Mali se v médiích v poslední době hovořilo hlavně v souvislosti s pokusy Tuarégů a islamistů získat vládu nad regionem.
Karíma Sadio
Chuděry singles!
Než se moderními médii zmatené třiceti- a víceleté ženy rozkoukají, ujede jim vlak. V mládí se to moc pěkně poslouchá i proklamuje: můžete si dělat co chcete, žádné pánské ponožky poházené po koberci, žádné nevhodné poznámky a nepříjemné otázky, máte čas sama na sebe, na práci, na zábavu. Za pár desetiletí z takových větroplašek ale budou opuštěné ženské bez rodiny, bez vnoučat a bez pomoci.
Karíma Sadio
Manželství a strach
Má žena, která se bojí, že jí manžel unese dítě do zahraničí, právo (a možnost) informovat úřady? Jak daleko smí taková matka zajít? Co je přijatelné právně... a co morálně?
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Experta Antoše srazilo auto. Je mimo ohrožení života, MS komentovat nebude
Hokejový expert České televize Milan Antoš už na domácím světovém šampionátu komentovat nebude. V...
Šéf americké diplomacie dorazil do Kyjeva. Blinken chce ujistit Ukrajince o podpoře
Americký ministr zahraničí Antony Blinken v úterý dorazil na neohlášenou návštěvu Ukrajiny. V...
VIDEO: Bouřka strhla na lidi v Bombaji obří billboard. Desítky jich uvěznil
Nejméně 12 lidí zemřelo po pádu obřího billboardu, který se zřítil při pondělní bouři v indické...
Kandidát na ministra Ženíšek se jde představit na Hrad prezidentovi Pavlovi
Prezident Petr Pavel se sejde s kandidátem TOP 09 na nového ministra pro vědu, výzkum a inovace...
Trump platbu za mlčení pornoherečce schválil, řekl jeho bývalý právník u soudu
Někdejší americký prezident Donald Trump schválil platbu za mlčení, kterou předal jeho tehdejší...
Prodej velkého domu v Sobotovicích
Sobotovice, okres Brno-venkov
4 100 000 Kč
- Počet článků 155
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2934x
Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří.
Lásce totiž zcela stačí samotná láska.
Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha."
A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.
(Džibrán Chalíl Džibrán, Prorok)
Seznam rubrik
- Včerejšky
- Názory
- Dějiny Konga
- Jinde a jinak
- Ženská obřízka
- Osobní
- Poučení z krizových vývojů
- Nezařazené