Strach ze života
Od zamčených dveří východu ("Nádraží je v době od 23:00 do 4:30 uzavřeno") jsem se výtahem svezla do suterénu a z něj s těžkým batohem na zádech vyklopýtala, obtížena navíc ještě kočárkem se spícím batoletem, po schodech na tramvajový ostrůvek.
"Všechny autobusy akorát odjely," svěřila jsem telefonu, skrze nějž se choť (střežící doma klidný spánek zbytku našeho potomstva) vyptával, kdeže jsme. "Další mi jedou za půl hodiny," prozradila jsem mu, co stejně věděl, a proklínala se za to, že jsem si nevzala zimní bundu, teplejší boty, ponožky.
Zkontrolovala jsem, jestli je spáč v kočárku dobře obalen a přikryt, jestli nemá studený nosánek (ten můj začínal připomínat rampouch) a jestli mu někde nevykukují ručičky, nožičky, ouška.
"Pocém," zahalekal mladík napravo ode mě.
"Kam? Sem?" Bezdomovec udělal pohyb, jako by se chystal přelézt zábranu a posadit se na lavičku k mladému muži.
"No ne, zůstaň tam, kde si, jen poď blíž," vytáhl kluk mobil.
Bezdomovec čekal.
"No co je? Nic ti nedám," schovával mladík telefon, "ale fotku ti pošlu."
"Pošlete? Ako?"
"No na e-mail ti ji pošlu, " pochechtával se fotograf vlastnímu vtipu.
"Čo?"
"Na e-mail! Pošlu! Fotku!" vykřikoval rozveselený vtipálek.
"Aha," pochopil jeho protějšek. "Tak nashledanou," zadrmolil česky.
Odšoural se na druhý konec nástupiště. Hovořil tiše, tak tiše, že ani na noční ulici nebylo slyšet, co říká. Centrem se rozléhala jen slova těch, na které se obracel. Před dvaadvacátou hodinou je nemůžu napsat, a možná snad raději ani po ní. Pokud můžu soudit z rozhovoru, který vedl s oním nadšeným fotoamatérem a z dalšího, v který později vstoupil se mnou, úroveň bezdomovcova vyjadřování (ač zaručeně nechodil moc dlouho do školy, mluvil slovensky a možná, že i ta slovenština byla mizerná – to nedovedu posoudit) stála o pěkných pár tříd výš, než úroveň, na niž se snižovali ti "počestní občané", z většiny podnapilí, kteří žebrákovi spílali.
A to přitom neprosil o nic jiného, než o něco k jídlu, zdravil, loučil se, děkoval. Nepáchl, nebyl špinavý ani agresivní. Ti, kdo ho tam na zastávce nad ránem častovali nevybíravými slovy, by se od něj mohli učit noblese.
Nepřísluší mi soudit žebráky, jejich životní cesty, minulost ani budoucnost. Nepřísluší mi soudit ani ty, koho pouhá existence žebráků popouzí.
Ale ono rozčilení a nechuť, kterou někteří lidé nad žebráky (nemocnými, dětmi, bezdomovci, starými lidmi...) pociťují, zneklidňuje i mě. Nemusíme žebráky obdarovávat. Ale co nás nutí upírat jim poslední zbytky lidské důstojnosti nebo možná člověčenství jako takového? Proč nelze říct "nemám, snad příště", proč nestačí říct ani pouhé "ne", proč je nutné doprovázet odmítnutí ještě řadou peprných nadávek?
Je to přesvědčení, že nám se nic podobného nikdy stát nemůže, nebo naopak strach z toho, že bychom se jednou mohli ocitnout na té druhé straně? Nadřazenost, nebo pokus zaplašit mlhavou vidinu sebe sama o hladu a bez přístřeší? Nebo snad hájíme svou představu světa, kde se podobné věci nedějí, podobné bytosti neexistují a všechno je, jak má být?
Je urážení žebráků a povyšování se nad bezdomovce něčím podobným, jako ukrývání postižených před lidskými zraky, odklízení umírajících do nemocnic a hospiců a nevraživost mladších ke starším?
Dělí se svět na lidi – mladé, zdravé, krásné a zajištěné – a ty ostatní, "nelidské"?
Bojím se strachu. Bojím se, že jsme se už naučili bát se života. A bojím se, že bych se mohla také začít bát...
Obrázek v perexu: http://freedigitalphotos.net
Článek poprvé publikován na stránkách autorky na adrese http://manzelka.bloguje.cz
Karíma Sadio
Hanebnost Sira Nicholase Wintona
Nicholas George Winton se do povědomí světové veřejnosti zapsal tím, že v rámci dobrovolnických akcí na záchranu Židů a dalších ohrožených lidí na nacisty okupovaných územích zařídil v roce 1939 odjezd 669 dětí z Československa do Velké Británie.
Karíma Sadio
Srdce temnoty
Středoafrická republika, dříve nazývaná Ubangi Šári, je proslulá množstvím hmyzu, který v ní žije. Za těchto okolností není divu, že střední Afrika přitahuje pozornost entomologů. Kolega bloger Martin Konvička není výjimkou. Poslední článek pana Konvičky se ale bohužel týká výhradně politické situace ve Středoafrické republice a je plný omylů a nepravd.
Karíma Sadio
Dva roky v zemi hrochů
O Mali se v médiích v poslední době hovořilo hlavně v souvislosti s pokusy Tuarégů a islamistů získat vládu nad regionem.
Karíma Sadio
Chuděry singles!
Než se moderními médii zmatené třiceti- a víceleté ženy rozkoukají, ujede jim vlak. V mládí se to moc pěkně poslouchá i proklamuje: můžete si dělat co chcete, žádné pánské ponožky poházené po koberci, žádné nevhodné poznámky a nepříjemné otázky, máte čas sama na sebe, na práci, na zábavu. Za pár desetiletí z takových větroplašek ale budou opuštěné ženské bez rodiny, bez vnoučat a bez pomoci.
Karíma Sadio
Manželství a strach
Má žena, která se bojí, že jí manžel unese dítě do zahraničí, právo (a možnost) informovat úřady? Jak daleko smí taková matka zajít? Co je přijatelné právně... a co morálně?
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Řidič na Nymbursku vyjel ze silnice na chodník a srazil čtyři chodce
V Kostelní Lhotě na Nymbursku vjel v neděli odpoledne řidič osobního auta na chodník, kde srazil...
Ukrajina je na ruskou letní ofenzívu připravená, zaútočí příští rok, míní USA
Sledujeme online Ukrajinská armáda je připravena zahájit v příštím roce další ofenzívu proti ruským okupačním silám....
Příměří v nedohlednu. Jednání Izraele s Hamásem v Káhiře ztroskotala
V Káhiře v neděli skončila jednání o příměří mezi radikálním palestinským hnutím Hamás a Izraelem,...
Kdo vlastní české firmy. Zahraniční kapitál roste, počet Rusů v čele klesá
Ruský kapitál v českých firmách od invaze na Ukrajinu a s ní spojenými sankcemi klesá, některé...
- Počet článků 155
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2934x
Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří.
Lásce totiž zcela stačí samotná láska.
Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha."
A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.
(Džibrán Chalíl Džibrán, Prorok)
Seznam rubrik
- Včerejšky
- Názory
- Dějiny Konga
- Jinde a jinak
- Ženská obřízka
- Osobní
- Poučení z krizových vývojů
- Nezařazené