V současné době je známé, že pro dítě i rodinu je

výhodnější, když dítě může do dvou let věku pobývat jen v úzké rodinné skupině - maminka a tatínek, max. babičky a dědečci.(samozřejmě jsou situace, kdy to nejde - nemoc dítěte nebo rodičů).Proč? je to otázka vtiskávání rodiny jako celku a svého příslušenství do ní.

Tyto děti pak k rodině tíhnou i v pubertě a po ní, protože mají pocit sounáležitosti s "hnízdem", kdežto děti, které do dvou let poznají desítky tváří, se mohou v časné pubertě spíše odpoutat od rodiny a žít už si svůj život, odcházejí s partou a pod. Jistě to není pravidlo, ale je to trochu více pravděpodobné. Tedy, aby mě zase někdo nechytal za slovo, nemyslím tím, že dítě nemůže

mimořádně pohlídat třebas sousedka nebo teta, ale myslím tím chůvy a

studentky, které si lidé najímají, aby si maminky odpočaly, když už teď

dítěti nevaří (vše kupují v lahvičkách), neperou pleny atak.

Re: V současné době je známé, že pro dítě i rodinu je

Poslyšte, to se mi nezdá... v tom Senegalu děti od narození skutečně poznají desítky tváří, a rodinná sounáležitost tam funguje daleko víc a líp, než u nás v mikrorodinách. A ty chůvy a studentky... za mého mládí bývaly i zadarmo - moje vrstevníky hlídaly starší holčičky ze sousedství, a těm se ani neplatilo.  

jojo

Mně připadá, že je to tou tak trochu prudnou českou povahou, některým lidem tu asi vadí skoro všechno. Někdy mi češi připadají jak věčně nespokojení a napruzení mračouni. Jen někteří tedy, musím dodat.

Nejradši by asi žili sami, nikde žádné děti, matky s kočárky nebo zrovna kojící, důchodci, cizinci, puberťáci, boháči, prostě kdokoliv nebo cokoliv....

Těch obtěžujících dětí a nevycválaných rodičů, co berou mimina do divadel, barů a nechávají je dělat co se jim zlíbí, zase není tolik a určitě ne většina, ale povyku okolo toho je neúměrně víc, alespoň mně to tak připadá. A to se fakt nechci těch špatných rodičů vůbec zastávat, ale nad některými názory bezdětných, nebo postarších lidí tady člověk občas kroutí hlavou... 

Re: jojo

Jé, děkuji, zase se chvíli cítím pochopena... nějak mi nejde na rozum, proč si preventivně stěžují i lidi, kteří nikdy obtěžující rodinu neviděli, a proč zas jiní při spatření dítěte v restauraci dopředu předpokládají, že je bude (a bude a bude!) rušit, i kdyby bylo němé a ochrnuté...

Mile napsáno, souhlasím...

... a dokonce si myslím, že Vaše pozice není ani v rozporu s oním legendárním Jochovým článkem...:))

Dětí je zkrátka málo, ...stále méně. Těch bílých a nakonec i těch nebílých. Ke škodě všech...

Re: Mile napsáno, souhlasím...

Ona to také původně reakce na Jocha a spol. byla, správně si všímáte. A, ano, dětí ubývá a tím zas přibývá fám a pověr o nich a o rodičovství, zdá se mi.

ono totiž

slučujete dva názory. Lidi co mají hodně dětí a doporučují mít hodně dětí nezvyknou chtít aby byly zavřeny /jejich i cizí/ doma. Naopak bezdětným, sobečtěji laděným, nebo již starším /někdy chápu/ cizí děti vadí a z těch se právě rekrutují "kverulanti".....ale na jednom místě tohle oboje nenajdete.......

9 dětí

a matka ředitelka, vědkyně, lékařka......tak to opravdu těžko, paní autorko.....

Re: 9 dětí

U nás těžko - protože nejsme na tu fúzi zvyklí. Ale Marie Terezie měla 16 dětí (a to nebyl "jen tak nějaká ředitelka" , Magdalena Dobromila Rettigová jedenáct (ač dochovala jen tři)- v Senegalu je dodneška běžné, že matka pěti dětí je lingvistka, učitelka na univerzitě, matka šesti dětí píše knihy, matka jedenácti dětí jezdí za obchodem do Maroka nebo do Číny, matky sedmi dětí dělají politiku... I generální guvernérkou Austrálie byla (nebo snad stále ještě je?) matka pěti dětí a v afghánském Herátu vyhrála volby politička - matka šesti dětí...

Rodič světec - citát z Christel Petitcollin

Je velmi překvapivé, že jakmile se začneme zajímat o úlohu matky, nejsme schopni se chovat jako dospělí a objektivně uvažující lidé. Vypadá to, jako kdyby se společnost při souzení matek mentálně vrátila do věku kojence. Oddanost mámy je něco zcela přirozeného a musí ji projevovat 24 hodin denně 365 dní v roce po celý život.

Všechna výchovná pojednání hovoří v tomto smyslu. Cílem každé matky je stát se dokonalou tak, jak jsem to popsala výše. Pedagogické příručky hovoří perfekcionistickým tónem a snaží se matku naučit, jak dosáhnout této dokonalosti v oddanosti.

Re: Rodič světec - citát z Christel Petitcollin 2

Žádná učebnice nedoporučuje maminkám, aby si lakovaly nehty, zatímco dítě po obědě spí, nebo mladému rodičovskému páru, aby si v sobotu večer šel zatancovat, a znovu tak nabyl radosti z péče o dítě během týdne. V žádné učebnici se nepíše, že všichni rodiče toho jednoho dne mají dost, nemohou dál, chtěli by se vrátit k životu bez dětí, a přitom to nemusí být žádné stvůry. Žádná učebnice neposkytuje dobré rady, které by umožnily rodičům mít pět minut klidu nebo dokonce odpoledne, aby si mohli trochu vydechnout. Je tomu právě naopak. V příručkách se dovědí, jak musejí dělat neustále více a více pro své milované ratolesti.

 Tento perfekcionismus je velmi naivní. Dobrá a špatná matka jsou pouze dvě tváře jedné funkce a co víc, představují pouhý úhel pohledu dítěte (víla a čarodějnice).

Věk

Kdybychom měli všichni čekat až si na dítě našetříme, opatříme si bydlení a budeme mít nějakou kariéru tak máme ty děti ve 40 všichni.Ono by to bylo i ekonomicky fajn , že :) Stejně se kariera udajně děla do 35:)Jenže příroda nám na nějaké ty ekonomické zásady zvysoka dlabe:)

Tím chci říct , že opravdu není nutné dítě přivést do vlastní vily, není nutné aby oba rodiče měli zářné kariéry. Na dítě stačí dva odpovědní rodiče , kteří svou odpovědnost projevují svou soudružností a přesvědčením že spolu budou v dobrém a zlém dokud ......, pak je klidně možné přivést děti na svět do pronajatého bytu/nevím proč by pronajatý byt byl horší jak vlastní/ kde bude aspoň jeden aktivně vydělavající člen rodiny a bude tam hlavně pohoda, láska a klid .

Re: Věk

Ony se totiž peníze dají vydělat až po dětech... s dětmi "po penězích" je to horší. Jak píšete, příroda na ekonomiku dlabe.

Přišly mi na mysl

obrazy Pietera Bruegela staršího ba i našeho Josefa Lady. Vydělování dětí ze společnosti a aktivit dospělých a ochrana vlastního, "dospěláckého", dětmi nerušeného prostředí je asi poměrně nového data. Čímž nepopírám, že vzít roční pachole do opery by byl holý nesmysl. Nicméně nevidím důvod, proč by i relativně malé dítě nemělo participovat na běžných (restaurace, nákupy, dovolená) aktivitách svých rodičů.

Re: Přišly mi na mysl

Tak nějak jsem to myslela. Do opery ani na prohlídku zámku ne (ostatně, existují i opery a balet pro děti tak, řekněme, od čtyř let výš), ale přece se rodiče nezavřou na deset let doma a jídlo si nenechají posílat, dokud jim děti nevyrostou...

A mimochodem, autorko,

malým dětem je opravdu nejlépe doma, potřebuji klid a pravidelnost, stálou přítomnost rodičů - no a ti se na pár let musejí uskrovnit a omezit své potřeby.

Je to nepříjemné, ale je to v zájmu dítěte a je to zcela dočasné a pomíjející.

Jen chtít a dát zájmy dítěte nad svoje vlastní!

A k těm umělým oplodněním po čtyřicítce - pokud žena nepochopila, že její čas je jiný než čas muže, že nejjistěji otěhotní a donosí zdravé dítě po dvacítce, max. do třiceti let, pokud si myslí, že má právo užívat si života, cestovat, dělat pracovní kariéru, tak-

když po třicítce znejistí, biologické hodiny se roztikají, začne si hledat partnera, zjistí, že nemůže přijít do jiného stavu, roky najednou letí, tělo stárne, po 35 se podaří oplodnit jen minimum vajíček a mužské spermie taky nic moc, takže začne hledat pomoc jinde a ke čtyřicítce se pokusí o umělé oplodnění - pak podle mne nám, daňovým polatníkům do toho nic není a musí si tyto experimenty zaplatit sama.

Re: A mimochodem, autorko,

Mimochodem, to první je právě naše (celkem novodobá) představa. Malým dětem je nejlépe doma... No, nevím. Naše děti třeba jezdí velmi rády k prarodičům (cesta cca 300 km, vlakem trvající stejně dlouho jako let na Kanáry), lékařka jim doporučuje hory a moře (obojí se na jižní Moravě hledá dost těžko) a některé děti sice klid preferují, ale jiné ne. (Delší cestování lépe snáší dítě tříměsíční než roční.) Každý rodič se s samozřejmě uskromňuje a omezuje, ale nemusí ještě kvůli tomu sedět doma, než mu odroste i poslední dítě. Stálá přítomnost rodičů je nesmysl - pokud je dítě zvyklé od malinka i na péči jiných (stále stejných) láskyplných osob, je mu to leda ku prospěchu (o rodičích, kteří si taky někdy potřebují zkusit jinou roli, než jen "maminka-tatínek" ani nemluvě).

na blbce

můžete narazit kdekoliv - ať mezi sedícími v tramvaji, nebo kojící na rušném místě, v populaci jsou bohužel rovnoměrně zastoupení. Nejlepší je nenechat si od nich zkazit den  .

Re: na blbce

Nenechávám, jen se divím!