Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Děti jen do akvária!

27. 04. 2010 14:01:19
Stejně jako je nutné vychovat psa, aby nežral cizí lidi, je nutné vychovat i dítě...
dočetla jsem se v komentářích pod svým článkem. Šlo o to, že čtenářka dokázala - dle vlastních slov - něco, zač ji hluboce obdivuji: vychovávat batole v naklizeném bytě zaplněným krémovým nábytkem, skleněnými stoly a smetanovými koberci. Pravda, batole bylo jen jedno, ale i tak jsem si jistá, že já bych to nedokázala. Nikdy bych nemohla s klidným svědomím říct, že "ne všechna děcka dělají doma bordel", protože děti, které žádný bordel nedělají, já neznám.
Tedy, vlastně, moje maminka tvrdí, že já jsem "bordel" nedělala. Také tvrdí (a v tom má, myslím, pravdu), že mě jako batole i předškoláka stačilo posadit na libovolné místo a obložit knihami, aby byl ode mě na celý den klid. Jenže většina dětí taková není. Většina dětí se ráda proběhne, všechno si vyzkouší a osahá vlastníma ručičkama. Většinu dětí zaujme víc skutečný bagr, než bagr na fotografii (o tulipánu nebo zlaté rybičce nemluvě).
I moji potomci rádi odpovídají na telefon, staví "domečky" ze skluzavky, židlí a dek, desetkrát denně se převlékají a občas vyzkoušejí věci způsobem, k němuž tyto nejsou primárně určeny.
Zejména děti kolem jednoho, dvou let věku bývají zvídavější a tvořivější (lépe řečeno ničivější), než je pro rodiče slabších povah únosné. Vysypané květináče, vytahané knihy z knihovny, boty v příborníku, hrnce v botníku, příbory v knihovně, mýdlo v pračce, voda v nádobce na mýdlo... taková je denní realita domácnosti s batoletem. Mojí domácnosti. Bez bílých koberců, bez krémového nábytku a se skleněným stolem několikrát denně leštěným.
Dětské zámky jsem jako zbytečnou investici zavrhla hned po prvním nákupu, když zámek na ledničce - jinak ovšem krásný, dekorativní - neodolával více než pět minut. Blokace elektrických zásuvek se oproti tomu ukázala být funkční natolik, že k některým zásuvkám se už zřejmě nikdy nedostanou ani dospělí.
Před čtyřmi lety jsem si zoufala. Měla jsem v malém, přeplněném bytě batole, miminko a binec, který se, jsa odstraněn a zdánlivě přemožen, okamžitě objevoval znovu, aniž by mi dal příležitost vychutnat si to vítězství. Choval se, mizera, stejně jako ta zpropadená plíseň okolo vchodových dveří.
Běhala jsem, pokud čas dovolil, za batoletem, a uklízela.
Ohrádka, do které jsem si coby bláhová prvorodička plánovala ukládání dítěte (vlastně jsem nebyla tak úplně bláhová - skutečně jsem tehdy znala jedno lidské mládě, které v ohrádce pobývalo rádo... jenže to jsem ještě nevěděla, že je to dítko v této své zálibě naprosto výjimečné), mi sloužila k ukládání předmětů, které bylo potřeba před potomky zabezpečit.
Po večerech jsem poslouchala vyprávění svého chotě o tom, co všechno prováděl rodičům ("a to vás vážně, opravdu vážně, ani jednou nepraštili?" ptávala jsem se v úžasu a zmítala se mezi tajným přesvědčením, že takové dítě bych já už dávno s rozkoší utloukla tupým předmětem a vděčností k tchyni a tchánovi, že oni to neudělali), a v duchu se modlila, aby dětičky nebyly po tatínkovi... aspoň v dětství ne.
Pak jsme se přestěhovali. Byt byl dvakrát větší, bez plísně. I na bílý nábytek došlo. Děti vyrostly, knihy se vrátily do knihovny, hrnce do kuchyňské linky. Boty opouštěly botník jen na čas, aby se do něj zase samy spořádaně vracely.
Pochopila jsem, že stejně jako nemá smysl trápit se tím, že sousedovic Lukášek pásl koníčky o týden dřív než naše Lenička, je potřeba se také smířit s tím, že batolata si chtějí vyzkoušet, k čemu všemu se, kupříkladu, dá použít zubní kartáček. Neomezují je znalosti, které máme my starší. Neomezuje je nic, kromě fyzikálních zákonů... a nás. A my, kteří bychom jim tu schopnost používat věci netradičním způsobem, (schopnost, kterou si jen málo z nás umělo zachovat do pozdějšího věku) měli vlastně závidět, ji mnohdy potlačujeme.
Kartáček na zuby je na čištění zubů přece, a na nic jiného. A na tohle a na tamto se nesahá, jedeš mi odtud!
Nakonec se nám to povede, nebo k tomu děti možná dojdou samy. Kartáček na zuby je zas jen kartáčkem na zuby, všechno je na svém místě a doma uklizeno.
Do velkého bytu bez plísně a s bílým nábytkem se mi narodilo další dítě. Dorostlo do batolecího věku se vším, co k tomu patří. Hrabe se v květináčích a zkouší, jestli se z knih v knihovně nedá postavit věž. Dřevěnou skládačku schovává do hrnců. Co nevidět začne nosit moje boty a zkoumat, co všechno se dá dělat se zubním kartáčkem.
Neokřikuju ho. Nebiju. Plácání přes ručičky si schovávám pro pokus o přátelství se sporákem.
Vzájemně se krmíme chlebem a i když vím, že po svačince batole půjde přesadit pár kytek a já budu z (bílé!) dlažby odklízet stopy po černozemi, už mě to nerozhází.
Čert vem hlínu, knihy i boty v kuchyni... Když to trvá tak krátce!
Související články:
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
Autor: Karíma Sadio | úterý 27.4.2010 14:01 | karma článku: 19.33 | přečteno: 1860x

Další články blogera

Karíma Sadio

Hanebnost Sira Nicholase Wintona

Nicholas George Winton se do povědomí světové veřejnosti zapsal tím, že v rámci dobrovolnických akcí na záchranu Židů a dalších ohrožených lidí na nacisty okupovaných územích zařídil v roce 1939 odjezd 669 dětí z Československa do Velké Británie.

26.12.2014 v 8:46 | Karma článku: 22.92 | Přečteno: 3615 | Diskuse

Karíma Sadio

Srdce temnoty

Středoafrická republika, dříve nazývaná Ubangi Šári, je proslulá množstvím hmyzu, který v ní žije. Za těchto okolností není divu, že střední Afrika přitahuje pozornost entomologů. Kolega bloger Martin Konvička není výjimkou. Poslední článek pana Konvičky se ale bohužel týká výhradně politické situace ve Středoafrické republice a je plný omylů a nepravd.

11.11.2014 v 8:01 | Karma článku: 10.66 | Přečteno: 619 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Zdeňka Staňková

Šrouby se utahují (už dlouho a nejen ve vzdělávání)

Poslední měsíce se objevuje téměř každý týden další zpráva o tom, co si zase na MŠMT vymysleli úžasného. Jednou ze skutečných lahůdek je povinné předškolní vzdělávání.

27.4.2017 v 18:15 | Karma článku: 16.37 | Přečteno: 538 | Diskuse

Jana Horáčková

Báseň je šepot duše.

Co je báseň? Ozdoba všedního dne. Objeví se tiše a jako motýl lehce usedne na naše rameno. Odhaluje nám krajiny v nás i kolem nás svým osobitým a poetickým jazykem.

27.4.2017 v 11:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Ilona Ubryová

Penzion

Dnes nic neřeším. Venku je pršavo a všichni bědují, namísto aby byli rádi, že déšť zalije zem. Sedím v noře a jen pozoruji, jak se lesknou střechy. Cvakot kapek o parapety mě naplňuje klidem při pomyšlení, že sedím v suchu a teple

27.4.2017 v 6:30 | Karma článku: 7.75 | Přečteno: 276 | Diskuse

Jan Jílek

Zubař po obědě

Zubař hned po obědě, skutečně není nic moc. Nota bene, když vám trhá čtyři zuby. Užil jsem si. Mám zatím nové zuby, uvidím, jak se mi s nimi bude kousat, do doby, než budu mít pevný můstek.

27.4.2017 v 0:25 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 320 | Diskuse

Kristýna Budínová

Flóra Olomouc - oáza klidu

V sobotu jsem měla tu čest navštívit floru olomouc.... Jeden z neúžasnějších veletrhů u nás... aspoň podle mých sousedek (nevím ovšem jestli brali své ratolesti).

26.4.2017 v 14:57 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 350 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2842
Láska nedává nic než jen sebe a nebere nic, co sama nemá. Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří. Lásce totiž zcela stačí samotná láska. Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha." A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám. (Džibrán Chalíl Džibrán, Prorok)


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.